Camera obscura

V dnešní době je Camera obscura tématem, které v moderní společnosti získalo velký význam. Od svého vzniku vyvolal velkou debatu v různých oblastech, ať už v politice, ekonomice, zdravotnictví nebo technologiích. Camera obscura zaujala pozornost odborníků i začátečníků díky svému vlivu na každodenní životy lidí a na utváření dnešního světa. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Camera obscura, analyzujeme jeho důsledky a výzvy, stejně jako možná řešení, která mohou vyplynout z jeho pochopení.

Tento článek je o optickém zařízení. O hudebním albu Nico pojednává článek Camera Obscura (album).
Camera obscura
Camera obscura v manuskriptu Principia Optices, 17. století
Otvor v jedné malostranské střeše vytváří na zdi panorama jižního průčelí Pražského hradu o velikosti asi 4x2 metry
Tomasz Dobiszewski: Paligenesis, 2004, nasnímáno camerou obscurou
Fotografie Pomníku jezdecké srážky u Střezetic 1866. Nasnímáno camerou obscurou na fotografický papír.

Camera obscura (z lat. temná komora), dírková komora nebo pinhole je optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu.

Princip

Camera obscura je v principu schránka (třeba i velikosti místnosti) s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Promítalo-li se na papír, mohl malíř obraz jednoduše obkreslit. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu.

S popsaným jednoduchým aparátem byl promítaný obraz vždy menší než ve skutečnosti a převrácený. V 18. století byla používána konstrukce se zrcadlem, která obraz promítala na průsvitný papír položený na skleněné desce na vrchu skříňky.

Se zmenšujícím se otvorem je promítaný obraz ostřejší, ale zároveň se snižuje jeho jas. Je-li otvor příliš malý, ostrost se opět začne zhoršovat vlivem difrakce. Pozdější camery obscury používaly místo otvorů objektivy, umožňující větší průměr při zachování ostrosti obrazu.

Historie

  • 5. století př. n. l. – čínský filozof Mo Ti popsal princip jevu, při kterém světlo procházející malým otvorem do temné místnosti vytvoří na protější stěně převrácený obraz předmětů před otvorem.[1][2]
  • 350 př. n. l. – Aristoteles popsal ve svém díle princip camery obscury.
  • 1020 – Arabský fyzik, matematik a filozof Muhammad ibn al-Hasan ibn al-Hajtham známý jako Alhazen se zabýval lomem a odrazem světla a čočkami. Používal přitom desku s dírkou, před kterou vyrovnal svíčky. Jejich obraz se promítal na druhé straně desky a zakrýváním svíček zjistil, že obraz levé svíčky se promítne vpravo, z čehož odvodil, že světlo se šíří přímočaře. Arabové používali v astronomii při určování polohy Slunce nebo slunečních zatmění přístroj nazvaný později camera obscura.[1]
  • 1545 – V díle De Radio Astronomica et Geometrica holandský astronom Regnie Gemma Frisius uveřejnil první nákres camery obscury, s jejíž pomocí o rok dříve pozoroval zatmění Slunce.[1]
  • 1485 – Leonardo da Vinci popsal ve svém spisu Codex Atlanticus (na kterém pracoval v letech 1478–1519) praktické pokusy s využitím jevu, který nazval camera obscura čili temná místnost, a na jejich základě odvodil vztah mezi funkcí oka a perspektivou.[1]
  • 1550 – Gerolamo Cardano zabudoval do vstupního otvoru camery obscury skleněnou čočku a tím výrazně zjasnil přenášený obraz.[1]
  • 1550 – Gemma Frisius vsadil čočku do vstupního otvoru camery obscury, aby zvýšil světelnost.
  • 1558 – Neapolský vědec Giovanni Battista della Porta ve svém díle Magia Naturalis (Přírodní magie) zveřejnil ucelený popis camery obscury. Pro obveselení promítal svým hostům obrazy herců na stěnu s takovým úspěchem, že ho inkvizice málem dostala na hranici.[1]
  • 1568 Giambattista della Porta vynalezl clonku ke zlepšení ostrosti kresby jednoduché spojné čočky.
  • 1568 – Daniel Barbaro zlepšil ostrost kresby jednoduché spojné čočky camery obscury zavedením clonky.[1]
  • 1620 – Jan Kepler vyvinul přenosnou verzi camery obscury, která se stala vítanou pomůckou malířů krajin.[1]
  • 1685 – Johan Zahn popsal vliv čoček o různých ohniskových vzdálenostech na velikost promítnutého obrazu a využití matnice.[1]

V následujících desetiletích vznikaly různé modifikace camery obscury podle účelu, kterému měly sloužit. Pro vědce, malíře nebo jako turistické atrakce. Vznikaly přístroje se systémem zrcadel pro nepřevrácený obraz, malé kapesní, velké umístěné na rozhlednách a majácích.[1]

  • Walter B. Woodbury si sestrojil vlastní cameru obscuru jako student stavebního inženýrství v Manchesteru z krabice na doutníky a brýlových čoček.[3]

Známé veřejné camery obscury

Camera obscura, Mülheim an der Ruhr, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Camera Obscura, Dumfries, Velká Británie
Camera Obscura v observatoři Clifton Down, Bristol, jihozápadní Anglie
Pozorování obrazu, Mülheim an der Ruhr
  • Portugalsko:
    • Camera obscura v Lisabonu (v opevnění nad městem)
    • Camera obscura v Taviře
  • Maďarsko:
    • Camera obscura v Egeru (již v roce 1552 s ní byli pozorováni útočící Turci)
    • Camera obscura na budapešťské Univerzitě

Galerie

  • Camera Obscura, San Francisco
    Camera Obscura, San Francisco
  • Cloud Chamber for the Trees and Sky, North Carolina Museum of Art
    Cloud Chamber for the Trees and Sky, North Carolina Museum of Art
  • Foredown Tower, Anglie
    Foredown Tower, Anglie

Zajímavosti

Camera obscura se také objevila v herní sérií Project Zero, kde slouží jako "zbraň" pro lov duchů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j NASH. Svět fotografie . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-20. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.motiobscura.com . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17. 
  3. ↑ Auer, Michèle, and Michel Auer. Encyclopédie internationale des photographes de 1839 à nos jours/Photographers Encyclopaedia International 1839 to the Present (Hermance: Editions Camera Obscura, 1985).

Literatura

  • Hill, Donald R. (1993), "Islamic Science and Engineering", Edinburgh University Press, str. 70.
  • Lindberg, D.C. (1976), "Theories of Vision from Al Kindi to Kepler", The University of Chicago Press, Chicago and London.
  • Nazeef, Mustapha (1940), "Ibn Al-Haitham As a Naturalist Scientist", (arabsky), published proceedings of the Memorial Gathering of Al-Hacan Ibn Al-Haitham, 21 December 1939, Egypt Printing.
  • Needham, Joseph (1986). Science and Civilization in China: Volume 4, Physics and Physical Technology, Part 1, Physics. Taipei: Caves Books Ltd.
  • Omar, S.B. (1977). "Ibn al-Haitham's Optics", Bibliotheca Islamica, Chicago.
  • WADE, Nicholas J.; FINGER, Stanley. The eye as an optical instrument: from camera obscura to Helmholtz's perspective. Perception. 2001, s. 1157–1177. doi:10.1068/p3210. PMID 11721819. 

Související články

Externí odkazy

Fotoaparáty
Fotoaparáty