V současné době Bible Severýnova převzal významnou roli v moderní společnosti. Jeho vliv lze vnímat v různých oblastech, od kultury po politiku, přes technologie a mezilidské vztahy. Bible Severýnova upoutal pozornost milionů lidí po celém světě, vyvolal diskuse, debaty a kontroverze. Postupem času se Bible Severýnova stalo tématem obecného zájmu, které vzbuzuje zájem specialistů i fandů. Proto je nezbytné hluboce a kriticky se zabývat dopadem, který má Bible Severýnova na dnešní společnost, a také analyzovat jeho důsledky v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu.
První a druhá Bible Severýnova jsou dvě česká vydání bible (tiskem celkem 4. a 5. vůbec) vzešlá z pražské tiskařské dílny Pavla Severýna z Kapí Hory.
První celou bibli vydal tiskem Pavel Severýn v roce 1529. Byla to první bible tištěná nikoli bastardou, ale německým švabachem, což usnadnilo její tisk, neboť se již nemuselo odlévat zvláštní české písmo, ale mohlo se koupit již hotové v Německu. Je první z řady biblí, které vycházely cum gratia et privilegio Regiae Maiestatis, tj. s královským povolením.
Základem textu této bible je Bible benátská z roku 1506, stejně tak přejímá i její obsah, navíc má před evangelii srovnání evangelistů ve formě rejstříku a na varianty nadále upozorňuje na okraji textu. Z textu Benátské bible Severýn zrevidoval především biblický sloh a tradiční znění. Jeho opravy nejsou nijak převratné, avšak ve srovnání s ostatními předkralickými vydavateli jsou značné. Z Benátské bible přejal Severýn i text Nového zákona, neboť text Pražského Nového zákona z roku 1513 obsahoval změny, které pro Severýna byly nepřijatelné.
Výjimku tvoří jen text žaltáře, který se od předchozích tří tištěných biblí liší.
V roce 1537 vydal Severýn bibli ještě jednou, opět po jazykové revizi. Tentokrát však revize byla důkladnější, radikálnější než při revizi textu Benátské bible při prvním vydání. Toto vydání opatřil novou kolekcí obrázků, které získal v Německu a vznikly pro německé vydání Lutherovy Bible, tištěné roku 1535 ve Wittenberku. Na rozdíl od svého prvního vydání neuvádí na okraji textu varianty, vypustil i jazykové archaismy a také poslední zbytky imperfekta v prologu Janova evangelia. Asi třetina jazykových oprav sleduje Optáta.