V tomto článku prozkoumáme dopad Bedrokyčelní sval na současnou společnost. Od svých počátků až po svou relevanci dnes hraje Bedrokyčelní sval zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Budeme analyzovat, jak se Bedrokyčelní sval vyvíjel v průběhu času a jak nadále ovlivňuje způsob, jakým souvisíme, pracujeme a pohybujeme se v digitálním světě. Prostřednictvím různých pohledů a názorů budeme zkoumat důležitost a důsledky Bedrokyčelní sval v dnešní společnosti a její projekci do budoucnosti.
Bedrokyčelní sval (latinsky musculus iliopsoas) je složen z velkého svalu bederního (m. psoas) a svalu kyčelního (m. iliacus). Začíná na vnitřní straně horních bederních obratlů páteře, kde se stýká s úpony bránice. Dále probíhá zadní stranou břišní dutiny a pánevní lopatou, kde se spojuje s m. iliacus v jednu funkční jednotku (m. iliopsoas). Tře se o hranu stydké kosti (lacuna musculorum) a upíná se na malý (vnitřní) trochanter kosti stehenní. Je tak startér flexe v kyčli a počáteční fáze kroku. Střídavé kontrakce iliopsoasu při chůzi napomáhají i motilitě střev, tedy trávení a peristaltice.[1] Antagonisty bedrokyčelního svalu jsou svaly gluteální (hýžďové).
Ač je iliopsoas počítán mezi svaly fázické, je i svalem, který je důležitý pro posturu těla. Má-li svou fyziologickou trofiku, udržuje rozestup bederních obratlů a tím i funkci lumbárního nervového plexu. Má velkou tendenci ke zkrácení,[2] měl by se tedy cvičením protahovat. Zkrácen působí ztuhlost a hyperlordózu bederní páteře, snížení meziobratlových plotének, ochabnutí hýžďových svalů, omezení rozsahů kyčle (předstupeň koxartrózy), problémy trávení aj. Tento stav popsal Janda jako “dolní zkřížený syndrom”. U jedinců se ztuhlou bederní páteří může být příčinou právě tuhost bedrokyčelního svalu.[3] Vyšetření a terapii provádí fyzioterapie.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iliopsoas na anglické Wikipedii.