V tomto článku budeme analyzovat význam Bašár al-Asad v dnešní společnosti. Bašár al-Asad je již dlouhou dobu tématem debat a diskuzí a jeho vliv v různých oblastech lidského života je nepopiratelný. Od svého vzniku až po dnešní vývoj zanechal Bašár al-Asad nesmazatelnou stopu v historii lidstva. Prostřednictvím této analýzy prozkoumáme jeho dopad na kulturu, ekonomiku, politiku a technologie a zamyslíme se nad jeho významem v současném světě. Díky rozhovorům s odborníky a statistickým údajům zjistíme, jak Bašár al-Asad utvářel způsob našeho myšlení a jednání a jak nadále hraje klíčovou roli v každodenním životě lidí.
Bašár al-Asad | |
---|---|
![]() Bašár al-Asad (2024) | |
19. prezident Sýrie | |
Ve funkci: 17. července 2000 – 8. prosince 2024 | |
Předseda vlády | Muhammad Mustafa Mírú Muhammad Nádží al-Utrí Ádil Safar Rijád Hidžáb Umar Ibráhím Ghaláwandží Wá'il al-Halkí Imád Chamís Husajn Arnús |
Předchůdce | Háfiz al-Asad |
Nástupce | Ahmad Šara |
Generální tajemník Národní rady Socialistické strany arabské obrody | |
Ve funkci: 18. května 2017 – 8. prosince 2024 | |
Předchůdce | Háfiz al-Asad |
Generální tajemník Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody | |
Ve funkci: 24. června 2000 – 8. prosince 2024 | |
Předchůdce | Háfiz al-Asad |
Stranická příslušnost | |
Členství | Socialistická strana arabské obrody |
Vojenská služba | |
Služba | Sýrie |
Složka | Syrské ozbrojené síly |
Doba služby | 1988–2024 |
Hodnost | polní maršál |
Bitvy/války | občanská válka v Sýrii |
Narození | 11. září 1965 (59 let) Damašek ![]() |
Choť | Asmá al-Asad (od 2000) |
Rodiče | Háfiz al-Asad (otec) Anísa Machlúf (matka) |
Děti | 3 |
Příbuzní | Básil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Assad a Bushra Assad (sourozenci) Ali al-Assad (děd) Hilal al-Assad (bratranec z otcovy strany) Rifaat al-Assad (strýc z otcovy strany) Jamil al-Assad (strýc z otcovy strany) Na'isa Shalish (babička) Rami Makhlouf (maternal cousin)[1] Mohammed Makhlouf (strýc z matčiny strany) Assef Shawkat (sestřin manžel) |
Sídlo | Presidential Palace, Damascus (1965–2024) Moskva (od 2024) |
Alma mater | Damašská univerzita |
Profese | oftalmolog |
Náboženství | muslim (Alavité) |
Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie (2001) Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy (2002) Řád Františka I. (2004) Řád Zajda (2008) Řád krále Abd al-Azíze (2009) … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
Commons | Bashar al-Assad |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bašár Háfiz al-Asad (arabsky بشار حافظ الأسد; * 11. září 1965 Damašek) je syrský lékař a politik, bývalý prezident Sýrie. Kromě toho byl vrchním velitelem Syrských ozbrojených sil a generálním tajemníkem Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody, která se nominálně hlásí k neoba'athismu. Jeho otcem a předchůdcem byl generál Háfiz al-Asad, jehož prezidentství v letech 1971–2000 znamenalo přeměnu Sýrie z republiky v dynastickou diktaturu.
Narodil se a vyrůstal v Damašku, v roce 1988 absolvoval Lékařskou fakultu Damašské univerzity a začal pracovat jako lékař v Syrské armádě. O čtyři roky později absolvoval postgraduální studium v Londýně, kde se specializoval na oftalmologii. Po smrti staršího bratra Básila v roce 1994 byl povolán do Sýrie, aby převzal jeho roli následníka. Nastoupil na vojenskou akademii a v roce 1998 převzal velení nad okupací Libanonu. V červenci 2000 se po smrti svého otce Hafíze stal prezidentem. V únoru 2005 byl zavražděn libanonský předseda vlády Rafík Harírí, což vyvolalo cedrovou revoluci, která donutila Asada ukončit okupaci Libanonu.
Způsob vlády Bašára al-Asada byl popisován jako personalistická diktatura,[2] která vládla jako totalitní policejní stát.[3] Asadův režim se vyznačoval četným porušováním lidských práv a tvrdými represemi. Ačkoli se režim označoval za sekulární, různí politologové a pozorovatelé uvádějí, že využíval sektářského napětí v zemi. První desetiletí Asadova prezidentství bylo poznamenáno intenzivní cenzurou, hromadnými popravami, nucenými zmizeními, diskriminací etnických menšin a rozsáhlým sledováním ze strany tajné policie. Spojené státy, Evropská unie a většina státu Ligy arabských států vyzvaly Asada k odstoupení z funkce prezidenta v roce 2011 poté, co nařídil násilné potlačení Arabského jara, což vedlo k vypuknutí občanské války v Sýrii. V této válce zahynulo přibližně 580 000 lidí, z toho minimálně 306 000 civilistů, přičemž více než 90 % civilních obětí mají na svědomí proasadovské jednotky.[4][5] Válka také vyhnala z domovů 14 milionů Syřanů, z nichž více než polovina je uprchlíky, což způsobilo největší uprchlickou krizi na světě. Dalších 154 000 civilistů nuceně zmizelo či bylo svévolně zadrženo; více než 135 000 osob bylo mučeno, vězněno nebo zemřelo ve vládních vazebních střediscích.[6][7]
Dne 8. prosince 2024 dobyli syrští povstalci Damašek, Asad uprchl ze země a byl oznámen konec jeho režimu.[8]
Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a stal se očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmou al-Akhras. Po dopravní nehodě[9] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Básil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[10]
Se ženou Asmou mají tři děti.
Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29 % hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.
S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.
Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad, je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisoval jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se držel etnickými a sektářskými tlaky.[11][12] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným,[13] očekávání odborníků nenaplnil, když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvaly Asada k rezignaci.[14][15] Během syrské občanské války byl Asad obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti organizací OSN.[16]
V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2022). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.
Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považovala za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[17]
Prezidentský mandát obhájil i ve volbách konaných 26. května 2021, kdy získal, dle oficiálních údajů, 95,1% hlasů při téměř 79% volební účasti.
V listopadu roku 2023 byl na Asada vydán Francií mezinárodní zatykač kvůli chemickému útoku z roku 2013 ve městě Ghúta, na kterém se měl údajně podílet. Zatykač byl rovněž vydán na jeho bratra Máhira a dva generály syrské armády.[18][19]
Dne 8. prosince 2024 byl oznámen pád jeho režimu a útěk ze země po dobytí Damašku syrskou opozicí. Dobytí hlavního města a pád Asada provázela rychlá ofenziva protiasadovských milic a to téměř bez bojů a výrazné pomoci ze strany např. Ruska, jednoho z podporovatelů Asadova režimu.[20] Dle ruské státní zpravodajské agentury TASS dostal Asad s rodinou humanitární azyl v Rusku.[21][22]