Avetik Isahakjan

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Avetik Isahakjan, téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a míst. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na akademickou obec, Avetik Isahakjan vyvolal velký zájem a zvědavost u všech typů jednotlivců. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé aspekty Avetik Isahakjan, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj. Připravte se na vzrušující cestu po Avetik Isahakjan a objevte vše, co toto téma nabízí!

Avetik Isahakjan
Narození18.jul. / 30. října 1875greg.
Gjumri
Úmrtí17. října 1957 (ve věku 81 let)
Jerevan
Místo pohřbeníPantheon Komitas (40°9′43″ s. š., 44°30′7″ v. d.)
Povoláníbásník, prozaik, veřejná postava a spisovatel
NárodnostArméni
Alma materKněžský seminář Gevorkian (1889–1892)
Lipská univerzita (1893–1895)
Curyšská univerzita
Žánrverš a epická poezie
OceněníLeninův řád (1945)
Stalinova cena 1. třídy (1946)
Leninův řád (1955)
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
medaile Za obranu Kavkazu
Politická příslušnostArménská revoluční federace (od 1895)
DětiVigen Isahakyan[1]
PříbuzníAvetik Isahakyan (vnuk ze synovy strany)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Avetik Isahakjan na desetitisícidramové bankovce

Avetik Isahakjan, arménsky Ավետիք Իսահակյան (19. říjen 1875, Gjumri – 17. říjen 1957, Jerevan) byl arménský básník. Pro vlastenecký obsah řady jeho veršů je v Arménii považován za národního básníka. Mnoho jeho veršů bylo zhudebněno a tyto písně nezřídka zlidověly.

Život

V letech 1889-1892 studoval na Kevorkianově semináři v Ečmiadzinu. Poprvé publikoval v roce 1892. O čtyři roky později byl zatčen za proticarskou aktivitu a poslán do vyhnanství do Oděsy. V roce 1897 vydal první sbírku veršů, které charakterizoval lyrismus, emocionalita, muzikálnost, smutek a vlastenectví.

Znovu byl zatčen v roce 1908. Během let 1909-1911 napsal dlouhou filozofickou báseň Abul-Ala-Mahari popisující střet silného jedince s "krvežíznivou silou" zákona, soudů a morálky. Báseň byla cenzurou zakázána. Protože se tlak carského režimu na něj stupňoval, roku 1911 emigroval. V exilu se jeho poezie epizovala, napsal též sbírku orientálních legend, pracoval i na románu Usta Karo, který však nikdy nedokončil.

Během první světové války napsal historickou baladu Naši předkové (1917), oslavu nesmrtelnosti arménského národa. Roku 1926 se rozhodl vrátit se Arménie, tehdy již součásti Sovětského svazu. Roku 1930 znovu odešel do zahraničí, působil v Paříži. V roce 1936 se nadobro vrátil do Arménie.

Během Velké vlastenecké války (1941-1945) skládal vlastenecké a burcující verše, za něž roku 1946 obdržel Státní cenu SSSR. Od roku 1943 byl akademikem Akademie věd arménské SSR. V letech 1946-1957 pak působil jako předseda arménského Svazu spisovatelů.[2]

Jeho portrét dnes zdobí arménskou bankovku v hodnotě 10 000 dramů.

Jeho dílu se v českých zemích věnovala armenoložka Ludmila Motalová.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. .
  2. ↑ http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/Isaakian,+Avetik
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.libri.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 

Externí odkazy