Autokanibalismus

Dnes je Autokanibalismus tématem velkého významu a zájmu společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Autokanibalismus stal bodem diskuse v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Tento fenomén vyvolal protichůdné názory a debaty o jeho důsledcích a důsledcích. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy související s Autokanibalismus a také jeho dopad na každodenní životy lidí. Kromě toho budeme analyzovat roli, kterou Autokanibalismus aktuálně hraje, a její možný vývoj v budoucnu.

Autokanibalismus je druh kanibalismu, kdy jedinec pojídá sám sebe nebo části svého vlastního těla. Podobným procesem je autofagie, která probíhá u buněk. U lidí jsou projevy autokanibalismu např. sání vlastní krve, či pojídání vlastního tuku, kůže či svalů apod. Je považován za psychickou poruchu, ale není sám o sobě trestným činem.^[1] V přírodě je autokanibalismus znám např. u cvrčkovitých.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Autokanibalismus na Wikimedia Commons

Reference

↑ Článek o autokanibalismu. www.priznaky-projevy.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-26.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Potravové strategie a specializace

rostlinná: herbivor (býložravec)

folivor (listy) • frugivor (plody) • graminivor (tráva) • granivor (semena) • nektarivor (nektar) • palynivor-melitofág (pyl) • xylovor (dřevo) • fungivor (houby)

živočišná: karnivor (masožravec)

hematovor, sangvivor (krev) • insektivor (hmyzožravec) • myrmekovor (mravenci) • piscivor (rybožravec) • lepidovor (šupiny) • ofiovor (hadi) • moluskivor (měkkýši) • durovor (skořápkatí měkkýši, korýši a korály) • spongivor (houbovci) • mukovor (hlen, paraziticky)


kanibalistické	autokanibalismus (sebepožírání) • sexuální kanibalismus • oofágie (konkurenční embrya) • ovofágie (konkurenční plod, fétus) • pedofágie/infanticida (mláďata vlastního druhu: ne/příbuzná)