Dnes je Arsenij Semjonov tématem, které zaujalo široké spektrum společnosti. Ať už díky svému dopadu na průmysl, jeho významu v populární kultuře nebo jeho vlivu ve vědecké oblasti, Arsenij Semjonov dokázal překonat bariéry pohlaví, věku a národnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Arsenij Semjonov a jeho význam v současném světě. Od jeho původu až po budoucí projekce se ponoříme do hluboké analýzy, která nám umožní lépe porozumět významu Arsenij Semjonov v naší současné společnosti.
Arsenij Semjonov | |
---|---|
Narození | 16. ledna 1935 Jazvy, Novgorodská oblast |
Úmrtí | 8. února 1976 (ve věku 41 let) Chabarovsk |
Povolání | básník a prozaik |
Národnost | ruská |
Stát | ![]() |
Témata | literatura |
Významná díla | Za sobolem na kraj světa |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Arsenij Vasiljevič Semjonov (rusky Арсений Васильевич Семёнов) (16. ledna 1935, vesnice Jazvy, Novgorodská oblast – 8. února 1976, Chabarovsk) byl ruský sovětský básník a prozaik.[1]
Střední školu Semjonov absolvoval ve Staré Russe, poté studoval na státní univerzitě v Leningradě na filologické fakultě, kterou ukončil roku 1959. Již během studií začal psát básně, které publikoval v novinách Смена (Směna) a v kolektivních studentských sbornících, například Первая встреча (První schůzka).[1]
Po promoci odešel na Kamčatku, zabýval se historií poloostrova a jeho etnografií a v Palaně, správním centru Korjackého autonomního okruhu, se stal ředitelem Kamčatského oblastního muzea. Své básně publikoval v kamčatských novinách a v časopise Дальний Восток (Dálný Východ).[1]
Roku 1966 se Semjonov přestěhoval do Chabarovska, kde pracoval jako redaktor knižního nakladatelství a vydal zde svou první básnickou sbírku Маятник (Kyvadlo). Druhou s názvem Монолог (Monolog) vydal roku 1968 a třetí, Родство (Spříznění), roku 1972.[1]
V sedmdesátých letech pracoval Semjonov na svém historickém románu o objevení a dobývání Kamčatky za vlády Petra I. v letech 1696 až 1737, na jehož napsání pomýšlel již v šedesátých letech. První díl s názvem Царская награда (Carské vyznamenání) vyšel roku 1973, druhý, Край земли (Okraj země), roku 1975. Roku 1976, již po autorově smrti, byly obě původně samostatné části spojeny a vydány po názvem Землепроходцы (Průzkumnicí, česky jako Za sobolem na kraj světa). Také jeho poslední básnická sbírka Синь-синева (1976, Modř-modravost) vyšla až po jeho smrti.[1]