Arnold Böcklin

Arnold Böcklin
Narození	16. října 1827 Basilej
Úmrtí	16. ledna 1901 (ve věku 73 let) Fiesole
Místo pohřbení	Cimitero degli Allori Grave of Arnold Böcklin
Alma mater	Umělecká akademie v Düsseldorfu
Povolání	malíř, sochař, vysokoškolský učitel, kreslíř a designér
Manžel(ka)	Angela Böcklin (od 1853)
Děti	Arnold Böcklin the Younger Maria Böcklin Chiara Böcklin Carlo Böcklin Hans Böcklin
Příbuzní	Böcklins Bruder[1] (sourozenec)
Významná díla	Faun, einer Amsel zupfeifend Autoportrét se smrtí, hrající na housle Ostrov mrtvých
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnold Böcklin (16. říjen 1827 – 16. leden 1901) byl švýcarský malíř, kreslíř, grafik a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců 19. století v Evropě. Po Böcklinovi bylo nazváno i stejnojmenné secesní písmo, které ve Stuttgartu roku 1904 navrhl Otto Weisert^[2].

V letech 1845 až 1847 studoval Arnold Böcklin na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Poté podnikl studijní cestu po Švýcarsku, Nizozemsku a Francii. Byl činný v ateliéru Johanna Gottfrieda Steffana a v letech 1850 až 1857 pracoval v Římě. Roku 1858 obdržel na doporučení Anselma Feuerbacha zakázku od hannoverského konzula v Palermu Karla Wedekinda na vymalování jídelního sálu v jeho palermské vile. Od roku 1860 do 1862 vyučoval jako profesor na výmarské umělecké akademii. Po své smrti byl pohřben na protestantském hřbitově Camposanto degli Allori u Florencie.

Společně s Ferdinandem Hodlerem, Maxem Klingerem a Lovisem Corinthem je Böcklin jedním z hlavních představitelů švýcarského / německého symbolismu, který se rozešel s dominantním akademickým malířstvím a převládajícím naturalismem druhé poloviny 19. století.

Surrealisté jako Giorgio de Chirico, Salvador Dalí a Max Ernst viděli v Böcklinovi jednoho ze svých předchůdců a oslavovali ho jako „geniálního a ironického umělce“.

K jeho nejvýznamnějším dílům patří mimo jiné jeho Autoportrét se smrtí hrající na housle (1872) a pět verzí jeho Ostrova mrtvých (1880–1886).

• 
  Noc (1870)
• 
  Autoportrét se smrtí, hrající na housle (1872)
• 
  Autoportrét se sklenkou vína (1885)
• 
  Das Spiel der Najaden (1886)
• 
  Svatební cesta (1890)
• 
  Portrét malého šlechtice (1879), nalezené v archivech třebíčského zámku

„Portrétní umění je nejbědnější druh malířství, neboť je jím umělec nejvíc vázán.“ (Waetzold 1908)

• Carl Brun: Schweizerisches Künstler-Lexikon, 1. svazek A–G, Huber & Co, Frauenfeld 1905. Reprint: Kraus Reprint Ltd., Nendeln, Liechtenstein 1967. Strana 162–167.
• Fritz von Ostini: Böcklin (Svazek LXX Künstler-Monographien, vydal H. Knackfuß), Verlag von Velhagen & Klasing, Bielefeld und Leipzig 1907
• Adrian Scherrer (Hg.): Grüner Heinrich: Lebensläufe zwischen Scheitern und Erfolg: Johann Gottfried Steffan und die Schweizer Maler in München 1840 bis 1890. – Stäfa : Gut, 2005. – ISBN 3-85717-163-4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Böcklin na německé Wikipedii.

• Galerie Arnold Böcklin na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnold Böcklin na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnold Böcklin
• Český Rozhlas, Ecce Homo - Arnold Böcklin: http://www.rozhlas.cz/… Archivováno 22. 10. 2007 na Wayback Machine.
• Arnold Böcklin: http://www.artmuseum.cz/… Archivováno 29. 4. 2005 na Wayback Machine.
• Počítačová verze písma Arnold Böcklin s podporou českých znaků

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.