Antonín Hřebík
V tomto článku prozkoumáme vše, co souvisí s Antonín Hřebík. Od jeho historického původu až po jeho dopad na současnou společnost, procházející jeho hlavními charakteristikami a relevantními aplikacemi v současnosti. Antonín Hřebík je v posledních letech předmětem velkého zájmu a debat, což motivovalo badatele, odborníky a nadšence k jeho dalšímu studiu. Doufáme, že prostřednictvím tohoto článku objasníme nejdůležitější aspekty Antonín Hřebík a poskytneme našim čtenářům úplný a aktuální pohled na toto zajímavé a důležité téma.
| Antonín Hřebík | |
|---|---|
_V_Sokolskem.jpg) | |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Starosta Československé obce sokolské | |
| Ve funkci: 1945 – 1948 | |
| Starosta Ústředí československého sokolstva v zahraničí[1] | |
| Ve funkci: 1950 – 1978 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSNS |
| Narození | 24. února 1902 Řevnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. listopadu 1984 (ve věku 82 let) Chicago  USA |
| Choť | Anna Hřebíková[zdroj?] |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | advokát a politik |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy in memoriam (1996) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Hřebík (24. února 1902 Řevnice – 20. listopadu 1984 Chicago[2]) byl významný sokolský činovník, český a československý politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, později odešel do exilu.
Biografie
Narodil se v Řevnicích v rodině živnostníka, jeho otec byl členem místního Sokola od jeho vzniku roku 1894[1] a později i starostou. Již jako šestnáctiletý byl zvolen vzdělavatelem jednoty a různé sokolské funkce zastával až do konce života. Po gymnáziu studoval v Praze práva, potom působil jako advokát na Zbraslavi.[3] V letech 1940–1941 byl náměstkem starosty České obce sokolské. Po zákazu Sokola v roce 1941 přešel do ilegality a podílel se na činnosti odbojové skupiny Jindra, která zajišťovala spojení s londýnským exilem. V září 1941 ho zatklo gestapo a od října byl vězněn v Malé pevnosti v Terezíně, pak byl v lednu 1942 deportován do Osvětimi, odkud byl v červnu propuštěn.[1] Roku 1944 byl znovu zatčen a převezen do věznice gestapa v Benešově.[4][1]
Po osvobození se opět zapojil do politické a sokolské práce. V letech 1945–1948 byl starostou Československé obce sokolské. Snažil se čelit vlivu KSČ v tělovýchově. Jeho úspěchem bylo, že vznikl Československý tělovýchovný svaz, v němž komunisté neměli dominantní postavení.[5]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty (respektive delegátem za Ústřední národní tělovýchovný výbor). Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Vedl významný bezpečnostní výbor parlamentu. 5. března 1948 na mandát rezignoval a v parlamentu ho nahradila Růžena Hrbková.[6][7][8]
Během únorového převratu v roce 1948 se dostavil jako představitel sokolů 23. února 1948 za prezidentem Edvardem Benešem, ale nebyl přijat a mluvil s ním jen nižší úředník. V následujících dnech se snažil udržet sokolské hnutí jako nezávislou sílu a odmítal vytváření akčních výborů v sokolských organizacích. Když odmítl tlak na vydání prohlášení loajálního k nastupujícímu režimu, byl sesazen z funkce starosty Sokola. XI. všesokolský slet v roce 1948 už sice probíhal pod dosazeným prokomunistickým vedením, ale řadoví členové během něj dali najevo podporu Benešovi a distanc vůči KSČ. V té době již ale Hřebík pobýval v exilu – ze země odešel i s manželkou v květnu 1948.[3]
Emigroval do USA, kde vyvíjel politickou činnost v Radě svobodného Československa a podílel se na činnosti exilové národně socialistické strany. Usadil se v Chicagu, kde prožil 36 let. Vstoupil do tamní sokolské organizace, stal se funkcionářem exilové sokolské organizace a později starostou celosvětového sokolstva. V exilu Hřebík i zemřel.
Protože si přál být pohřben v rodných Řevnicích, převezli američtí Sokolové při příležitosti XII. všesokolského sletu v Praze v roce 1994 urnu s jeho popelem do Čech. Byla poté uložena do rodinné hrobky na řevnickém hřbitově.
V roce 1996 mu Václav Havel udělil Řád Tomáše Garriguea Masaryka in memoriam. V Řevnicích mu byla též v roce 1998 odhalena pamětní deska.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Biografický slovník českých zemí. 27: Hr-Hüb. Vydání první. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR 149 s. ISBN 978-80-200-3578-3, ISBN 978-80-7286-429-4. S. 273–274.
- ↑ Antonín Hřebík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ a b c Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s.
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 194–195. Dále jen: Kdo byl kdo.
- ↑ Kdo byl kdo. 194-195
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1155.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Hřebík
- Antonín Hřebík v parlamentu
