V dnešním světě je Albert Neuwall tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Svým dopadem na společnost, kulturu a ekonomiku se Albert Neuwall stal tématem vášnivých diskuzí a debat. Od svých počátků až po dnešní vývoj zanechal Albert Neuwall nesmazatelnou stopu v historii a je i nadále relevantní v moderním světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Albert Neuwall, od jeho důležitosti až po jeho důsledky, abychom lépe porozuměli jeho vlivu na naše životy.
Albert Neuwall | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | německá liberální levice |
Narození | 6. listopadu 1807 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 13. května 1870 (ve věku 62 let) Vídeň ![]() |
Rodiče | Samuel August Ritter von Neuwall |
Děti | Marianne, Freiin von Neuwall |
Příbuzní | Leopold von Neuwall[1][2][3] (bratr) Wolfgang Gottfried Leopold z Auerspergu (zeť)[4] Leopold z Auerspergu[5] (vnuk) |
Profese | státní úředník a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albert von Neuwall (6. listopadu 1807 Vídeň – 13. července 1870 Vídeň[6]) byl rakouský státní úředník a politik německé národnosti, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.
Byl vnukem velkoobchodníka a bankéře Markuse Leidesdorfera von Neuwalla a synem bankéře Ignaze von Neuwalla, který podnikal ve finančních službách se svým bratrem Samuelem Augustem von Neuwallem. Albert vystudoval Tereziánskou akademii ve Vídni a roku 1828 nastoupil do státních služeb. Od roku 1834 pracoval ve finanční správě. Roku 1843 získal titul komorního rady. Roku 1849 se stal vládním radou, roku 1852 ministerským radou a roku 1867 sekčním šéfem. Byl rovněž uváděn i jako spoluvlastník cukrovaru v Martinicích na Moravě, kde ovšem faktické řízení podniku přenechal svému bratru Emanuelovi von Neuwallovi.[6]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm.[6] Zastupoval volební obvod Vídeň-Josefstadt v Dolních Rakousích. Uvádí se jako komorní rada.[7] Patřil ke sněmovní levici.[8]
V roce 1849 působil jako ministerský vyslanec u ruské armády v Uhersku. V letech 1851–1852 byl činný při rakouském armádním velení v Holštýnsku. V letech 1850–1860 zasedal ve státní právně-politické zkušební komisi. Od roku 1866 byl prezidentem disciplinární komise ministerstva financí. Byl též členem správní rady železniční trati Südbahn a několika bankovních ústavů. V roce 1868 byl povýšen do baronského stavu.[6]