Alžběta Svídnická
V dnešní době je Alžběta Svídnická tématem, které si v moderní společnosti získalo velký zájem. Od svého vzniku Alžběta Svídnická vyvolává debaty a kontroverze a přitahuje pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Tento fenomén vyvolal řadu diskusí, které se týkají různých aspektů, od jeho dopadu na ekonomiku až po důsledky pro kulturu a politiku. Protože Alžběta Svídnická je i nadále relevantním tématem, je zásadní analyzovat jeho různé aspekty a pochopit, jak ovlivňuje náš každodenní život. V tomto článku do hloubky prozkoumáme fenomén Alžběta Svídnická a jeho dnešní význam.
| Alžběta Svídnická | |
|---|---|
| Narození | po 1310 [1] |
| Úmrtí | 8. února 1348 [1] |
| Tituly a úřady | |
| opolská kněžna-manželka | |
|
| |
| Rod | Slezští Piastovci |
| Manžel/ka | Boleslav II. Opolský [1][2] |
| Děti | Vladislav II. Opolský, Boleslav III. Opolský, Jindřich Opolský |
| Otec | Bernard Svídnický [1][2] |
| Matka | Kunhuta Lokýtkovna [1] |
| Příbuzní | bratři Boleslav II. Malý a Jindřich II. Svídnický, sestra Konstancie Svídnická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alžběta Svídnická (po 1310 – 8. únor 1348)[1] byla opolská kněžna, manželka knížete Boleslava II. Opolského. Pocházela z rodu slezských Piastovců, byla dcerou svídnického knížete Bernarda a jeho manželky Kunhuty, dcery polského krále Vladislava I. Lokýtka.
Po vymření svídnické větve Piastovců uplatňovali její potomci, jakožto přímí příbuzní knížete Bernarda Svídnického, nárok na Svídnické a Javorské knížectví. Jelikož byla tato knížectví přejata jako bezprostřední pod vládu českých králů, bylo jim nakonec vyplaceno odškodné.[3]
Manželství a potomci
Provdala se za opolského knížete Boleslava II. s nímž měla několik dětí:[4]
- Vladislav II. Opolský († 8. 5. 1401), opolský kníže a uherský palatin
- Boleslav III. Opolský († 21. 9. 1382), opolský kníže
- Jindřich Opolský († mezi 1356 až 1365), kněz
Reference
- ↑ a b c d e f JIRÁSEK, Zdeněk, a kol. Slezsko v dějinách českého státu I. Od pravěku do roku 1490. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 708 s. ISBN 978-80-7422-168-2. S. 570.
- ↑ a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 95, 312.
- ↑ Slezsko v dějinách českého státu I., s. 343.
- ↑ Slezsko v dějinách českého státu I., s. 578.
