Dnes je Žalm 44 téma, které získalo velký význam v různých oblastech společnosti. V oblasti politiky, ekonomiky, kultury, vědy a technologie má Žalm 44 významný dopad na způsob, jakým lidé interagují a jak se chovají ke svému prostředí. S pokrokem globalizace a rozvojem informačních technologií se Žalm 44 stal ústředním problémem, který představuje výzvy a příležitosti pro všechny zúčastněné subjekty. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze a aspekty související s Žalm 44, analyzujeme jeho důležitost a dopady v dnešní společnosti.
Žalm 44 („Bože, na vlastní uši jsme slýchali“) je biblický žalm. V překladech, které číslují podle Septuaginty, se jedná o 43. žalm. Žalm je nadepsán těmito slovy: „Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.“[1] Podle některých vykladačů hebrejský výraz lamnaceach (לַמְנַצֵחַ, „pro předního zpěváka“) značí, že žalm byl určen k tomu, aby jej při určitých příležitostech odzpívával zkušený zpěvák.[2] Raši vysvětluje, že tento a ostatní žalmy, které jsou nadepsány hebrejským souslovím livnej Korach (לִבְנֵי קֹרַח, „pro Kórachovce“), složili synové Levity Kóracha, a to poté, co se distancovali od vzpoury svého otce vůči Mojžíšovi a nepropadli se společně s ním do útrob země.[3] Tehdy totiž na nich spočinul ruach ha-kodeš a oni prorokovali a složili zmíněné žalmy.[4] V Talmudu je navíc uvedeno, že každý žalm, ve kterém je v nadepsání uveden hebrejský výraz maskil (מַשְׂכִּיל, „poučující“), byl přednášen prostřednictvím meturgemana (tlumočníka).[5] Spis Šimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939–1038), uvádí, že recitace 44. žalmu chrání před nepřáteli.[6]