V tomto článku prozkoumáme nejdůležitější aspekty týkající se Žalm 121, tématu, které v současné společnosti vzbudilo velký zájem. V průběhu let Žalm 121 představoval bod diskuse a reflexe v různých oblastech, jak v akademickém, tak v každodenním životě. Od svých počátků až po současný dopad byl Žalm 121 předmětem mnoha vyšetřování, debat a sporů a stal se dnes velmi aktuálním tématem. Prostřednictvím této analýzy se snažíme nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi Žalm 121 a poskytnout čtenáři úplný a podrobný přehled, který nám umožní porozumět jeho důležitosti a důsledkům v dnešní společnosti.
Žalm 121 („Pozvedám své oči k horám“) je biblický žalm. V překladech, které číslují podle Septuaginty, se jedná o 120. žalm. V hebrejské předloze není nadepsán přesně tak jako předešlý a následující žalm, ale v této poněkud pozměněné podobě: Šir lama'alot (שִׁיר לַמַּעֲלוֹת, „Píseň k pouti“, přesněji však „Píseň pro stupně“).[1] Jedná se o druhý z řady patnácti žalmů, které mají v nadepsání podobnou upřesňující informaci. Podle některých vykladačů souvislé pásmo patnácti takto nadepsaných žalmů tvořilo jakýsi „zpěvník poutníků putujících do Jeruzaléma.“[2] Raši naproti tomu tvrdí, že takto nadepsané žalmy odříkávali levijci na patnácti stupních klesajících v Chrámu z dvorany Izraele do ženské dvorany a že je pro tento účel uspořádal a předem stanovil už král David.[3]
V judaismu je žalm podle siduru recitován v rámci liturgie Borchi nafši (Žehnej duše má), a to po odpolední modlitbě o každém Šabatu v období mezi svátkem Sukot a Šabat ha-gadol.[4]