Ťuhýkovití

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Ťuhýkovití. Ať už jste nadšenec do historie, vědecký nadšenec, milovník módy nebo jen někdo od přírody zvědavý, Ťuhýkovití má pro každého něco. Od svého dopadu na společnost až po jeho vývoj v čase, toto téma zanechalo nesmazatelnou stopu ve světě kolem nás. Přidejte se k nám na této cestě a objevte záhady a zázraky, které Ťuhýkovití nabízí.

Jak číst taxoboxŤuhýkovití
alternativní popis obrázku chybí
ťuhýk šedý (Lanius excubitor) s kořistí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďťuhýkovití (Laniidae)
Rafinesque, 1815
Rody

Lanius

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hnízdo ťuhýka obecného
Ještěr ulovený a napíchnutý na trn ťuhýkem pustinným
Tělo pěnice bělohrdlé napíchnuté ťuhýkem rudohlavým na ostnatý drát (Monte Cuccio, Sicílie, 2000)

Ťuhýkovití (Laniidae) je monotypická čeleď čítající necelých 30 druhů pěvců jediného rodu ťuhýk (Lanius). Vědecký název je odvozen z latinského lanius – řezník. Odkazuje na typické chování ťuhýkovitých – napichování ulovené kořisti (hmyzu, malých savců či ptáků, ještěrek aj.) na trny stromů a keřů, někdy i na ostnatý drát. Zde kořist ukládají a vracejí se k ní.[1] Napichování však neplní funkci podobnou podzemním zásobám hlodavců aj. Ťuhýci zpravidla kořist napichují, když jsou nasyceni, a konzumují ji zpravidla do 24 hodin (záleží na velikosti kořisti). Napichování kořisti je také prostředek k fixaci kořisti, když ji ťuhýk trhá na malé kousky. Nohy ťuhýků totiž nejsou uzpůsobeny k držení kořisti na rozdíl od nohou dravců (Accipitriformes) sokolů (Falconiformes) a sov (Strigiformes).[2] Ťuhýci mají také schopnost vyvrhovat nestravitelnou část potravy ve formě malého chuchvalce, tzv. vývržku.

Ťuhýkovití jsou většinou malí ptáci, ovšem některé druhy mohou dosáhnout velikosti až 50 cm. Barva opeření je různá.

Ťuhýkovití mají silný zobák, jehož horní čelist je na špičce hákovitě zahnuta dolů. Všichni ťuhýkovití mají (stejně jako sokolovití dravci) na zobáku zejk, což je ostrý výběžek na bocích horní čelisti zobáku (za ohybem špičky), kterému odpovídá zářez na hranách dolní čelisti. Takto uzpůsobený zobák je optimálním nástrojem k usmrcení a porcování kořisti.[3]

Obývají otevřené krajiny s keři na velkém území Evropy, Asie, Afriky a dva zástupci žijí v Severní Americe (ťuhýk šedý a ťuhýk americký). V Evropě je jejich typickým zástupcem ťuhýk obecný. Jsou monogamní a teritoriální. Na kořist číhají z vhodné pozorovatelny. Hnízdo staví z větviček a travin. Je pevné a dobře ukryté uvnitř trnitých keřů, případně v nižším větvoví stromů.

Evoluce skupiny

Podle biomolekulárních výzkumů vznikla tato čeleď na území Afriky v době před 9 až 7 miliony let, tedy v pozdním miocénu. Diverzifikace byla velmi rychlá a souvisela nejspíš s rozšířením travnatých stepí. Následně zástupci skupiny opakovaně migrovali do dalších částí světa.[4]

Taxonomie

Dva druhy rodu Eurocephalus – ťuhýk bělotemenný (Eurocephalus anguitimens) a ťuhýk korunkatý (Eurocephalus ruppelli) – byly považovány za nejprimitivnější ťuhýky.[5] Od května 2023 jsou zařazeny do samostatné čeledi Eurocephalidae.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ CLANCEY, Phillip Alexander. In: FORSHAW, Joseph Michael. Encyclopaedia of Animals: Birds. London: Merehurst Press, 1991, s. 180. ISBN 1-85391-186-0.
  2. ↑ MILLER, Alden H. A Comparison of Behavior of Certain North American and European Shrikes. S. 121. The Condor . 1937 . Roč. XXXIX, s. 121. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-15. 
  3. ↑ PODPĚRA, Petr. Ťuhýk obecný – Lanius collurio. In: iFauna . 26 June 2023 . Dostupné z: https://www.ifauna.cz/clanky/4184-tuhyk-obecny-lanius-collurio.html
  4. ↑ a b c FUCHS, Jérôme; ALSTRÖM, Per; YOSEF, Reuven; OLSSON, Urban et al. Miocene diversification of an open-habitat predatorial passerine radiation, the shrikes (Aves: Passeriformes: Laniidae). Zoologica Scripta. 2019, vol. 48, issue 5, s. 571–588. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/zsc.12363
  5. ↑ HARRIS, Tony and FRANKLIN, Kim. Shrikes & bush-shrikes: including wood-shrikes, helmet-shrikes, flycatcher-shrikes, philentomas, batises and wattle-eyes. 1st ed. London: Helm, 2000, s. 21. Helm identification guides. ISBN 0-7136-3861-3.
  6. ↑ McCULLOUGH, Jenna M.; HRUSKA, Jack P.; OLIVEROS, Carl H.; MOYLE, Robert G. and ANDERSEN, Michael J. Ultraconserved elements support the elevation of a new avian family, Eurocephalidae, the white-crowned shrikes. Ornithology. 2023, vol. 140, iss. 3, ukad025. ISSN 0004-8038, EISSN 2732-4613. doi=10.1093/ornithology/ukad025

Literatura

  • BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6. 
  • FORSHAW, Joseph Michael. Encyclopaedia of Animals: Birds. London: Merehurst Press, 1991. s. ISBN 1-85391-186-0.
  • HARRIS, Tony and FRANKLIN, Kim. Shrikes & bush-shrikes: including wood-shrikes, helmet-shrikes, flycatcher-shrikes, philentomas, batises and wattle-eyes. 1st ed. London: Helm, 2000. 392 s. Helm identification guides. ISBN 0-7136-3861-3.
  • HOYO, Josep del, ed., ELLIOTT, Andrew, ed. a CHRISTIE, David A., ed. Handbook of the birds of the world. Volume 13, Penduline-Tits to Shrikes. Barcelona: Lynx Edicions, 2008. 879 s. ISBN 84-96553-45-0.
  • HUDEC, Karel, ed. Ptáci = Aves. Díl I. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Academia, 1994. 671 s. Fauna ČR a SR, sv. 27. ISBN 80-200-0382-7.
  • MILLER, Alden H. A Comparison of Behavior of Certain North American and European Shrikes. A Comparison of Behavior of Certain North American and European Shrikes. The Condor. 1937, roč. XXXIX, s. 119–122. Dostupné v archivu: https://web.archive.org/web/20110615081607/http://elibrary.unm.edu/sora/Condor/files/issues/v039n03/p0119-p0122.pdf
  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha: Academia, 2001. 357 s., s. obr. příl. ISBN 80-200-0857-8.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ťuhýkovití na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ťuhýk ve Wikislovníku