Téma Štěpán Kotrba má v dnešní společnosti velký význam. Mnoho lidí má na Štěpán Kotrba různé názory a v tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a úhly pohledu na toto téma. Štěpán Kotrba je předmětem diskusí již léta a jeho význam zůstává platný i dnes. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé dimenze a aspekty související s Štěpán Kotrba s cílem nabídnout našim čtenářům komplexní a obohacující vizi.
Štěpán Kotrba | |
---|---|
Narození | 1. května 1932 Přeborov |
Úmrtí | 17. října 1999 (ve věku 67 let) Praha |
Povolání | sochař, keramik a vysokoškolský učitel |
Manžel(ka) | Marie Kotrbová |
Děti | Štěpán Kotrba |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Štěpán Kotrba (1. května 1932 Přeborov – 17. října 1999 Praha) byl český sochař.[1]
V letech 1947–1950 studoval na Státní keramické škole v Bechyni. Poté pokračoval na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Jana Kavana.[2] Zde se seznámil se svojí budoucí ženou Marií Procházkovou, která měla za sebou také studia na keramické škole, nicméně v Uherském Hradišti.[3] Studia v Praze ukončil v roce 1957[2]. Vyučoval až do konce osmdesátých let na katedře kreslení a modelování Fakulty architektury ČVUT modelování a později i předmět Výtvarné dílo v architektuře. Inicioval zapojení keramického průmyslu do tvorby obkladů pro pražské metro. Již od studií spolupracoval s Poštorenskými keramickými závody, kde některé obkladové systémy a zahradní jardiniery navrhoval a kam jezdil realizovat své sochy z kameniny. V Poštorné též vznikaly jeho díla pro architekturu, která vytvářel z glazované kameniny spolu se svojí ženou Marií.[3] Jedná se například o plastiku Slunce (1977) před základní školou v Pardubicích,[4] Květ (1981) z parku Severní terasy v Ústí nad Labem,[5] Perlu (1984), původně umístěnou před hotelem Murom (dnes Kaskáda) v Mostě[6] či Tři květy (1989) z náměstí 8. května v Meziboří.[7] Je autorem desítek technologicky a rozměrově unikátních keramických plastik a soch v pískovci pro veřejný prostor, např. návrhu pro sochu sv. Jana Nepomuckého pro město Nepomuk (realizace spolu s ak. soch. Milanem Váchou). Vedle děl pro veřejný prostor tvořil i komorní díla - portréty a figurální plastiky.[3]