Španělská gramatika

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitolu Literatura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formou citace.

Tento článek popisuje některá základní pravidla gramatiky španělštiny.

Podstatná jména ve španělštině jsou pouze rodu mužského (masculino) a ženského (femenino). Neexistují podstatná jména rodu středního (neutro). Typickou koncovkou podstatných jmen rodu mužského ve španělštině je -o. Ale i přesto jsou některá podstatná jména ženského rodu také zakončena na písmeno -o (la mano – ruka, la foto – fotka aj.). Typickou koncovkou pro ženský rod je -a nebo -ión. Ale i některá podstatná jména ženského rodu zakončená na -ma nebo -ión jsou rodu mužského (el tema – téma, el avión – letadlo). Podstatná jména rodu ženského jsou vždy slova končící na -dad, -ted, -tud, -umbre, -ción nebo -sión.

Masculina (mužský rod): bývají to mužské bytosti (el padre – otec), řeky (el Ebro), moře (el Mediterráneo – Středozemní moře), hory (el Mulhácen), světové strany (el norte – sever), dny (el lunes – pondělí), měsíce (el mayo – květen), ovocné stromy (el pelar – hrušeň) a zpodstatnělé infinitivy (el saber – vědění).

Feninina (ženský rod): bývají to ženské bytosti (la madre – matka), plody (la pera – hruška) a písmena (la ene – N).

Přídavná jména ve španělštině se shodují s podstatnými jmény, k nimiž se vztahují, v rodě a čísle. Přídavná jména mužského rodu zakončená na -o mají v ženském rodě koncovku -a (alto – alta / vysoký – vysoká), tudíž je postup ve španělštině velmi podobný, jako v češtině. Tento postup je stejný i u národností (español – española / Španěl – Španělka).

Je obvykle tvořeno koncovkou -es (mužský rod) nebo -as (ženský rod) – los ojos azules – modré oči; las casas altas – vysoké domy.

Komparativ (comparativo) se tvoří pomocí más nebo menos. Superlativ (superlativo) se tvoří z komparativu připojením členu nebo zájmena (la más alta – nejvyšší).

• Mío/mía – můj, moje
• tuyo, tuya – tvůj, tvá
• suyo/suya – jeho, její, Váš
• nuestro, nuestra – náš, naše
• vuestro, vuestra – váš, vaše
• suyo, suya – jejich, Váš, vaše

• Míos, mías – moji, moje
• tuyos/tuyas – tvoji, tvoje
• suyos/suyas – jeho, její, Vaše
• nuestros/nuestras – naši, naše
• vuestros/vuestras – vaši, vaše
• suyos/suyas – jejich, Vaši, Vaše

• Mi – můj, má
• tu – tvůj, tvá
• su – jeho, její
• nuestro – náš
• nuestra – naše
• vuestro – váš
• vuestra – vaše
• su – jejich, Vás, Vaše

• Mis – moji, moje
• tus – tvoji, tvoje
• sus – jeho, její, Vaši, Vaše
• nuestros – naši
• nuestras – naše
• vuestros – vaši
• vuestras – vaše
• sus – jejich, Vaši, Vaše

QUE – který, jenž. Vztahuje se na osoby i věci.

QUIEN, QUIENES – kdo, který jenž. Vztahuje se pouze na osoby.

EL QUE, LA QUE, LOS QUE, LAS QUE, EL CUAL, LA CUAL, LOS CUALES, LAS CUALES – který, jenž. Užívá se hlavně po předložkách.

LO QUE – to, co, což. Vztahuje se k celé větě.

CUANTO, CUANTA, CUANTOS, CUANTAS – kolikerý, kolik, vše, co. Řídí se podstatným jménem, k němuž se vztahuje.

CUYO, CUYA, CUYOS, CUYAS – jehož, jejíž, jejichž. Řídí se podstatným jménem, které po něm následuje.

ALGO – něco, cosi

ALGUIEN – někdo, kdosi

ALGUNO, ALGUNA, ALGUNOS, ALGUNAS – některý, nějaký

CADA CUAL, CADA UNO, CADA UNA – každý, každá. Vztahuje se především na osoby.

CADA – každý, každá

CIERTO, CIERTA, CIERTOS, CIERTAS – jistý, jakýsi

CUALQUIER, QUALESQUIERA – kterýkoli, jakýkoli, kdokoli

QUIENQUIERA – kdokoli

DEMÁS – ostatní

OTRO, OTRA, OTROS, OTRAS – jiný, jiná, jiní, další

TODO, TODA, TODOS, TODAS – všechen, všechna, všichni, všechny, každý

VARIOS, VARIAS – někteří, některé, několik

NINGUNO, NINGUNA, NINGUNOS, NINGUNAS – žádný, nikdo

NADIE – nikdo

NADA – nic

1° – primero

2° – segundo

3° – tercero

4° – cuarto

5° – quinto

6° – sexto

7° – séptimo

8° – octavo

9° – noveno

10° – décimo

20° – vigésimo

100° – centésimo

Číslovky řadové se ve španělštině používají méně často, než číslovky řadové v češtině. Například u staletí se převážně používají číslovky základní.

Desetinná čísla se ve španělštině čtou jako sesenta y nueve coma noventa y dos (69,92).

Ve španělštině jsou tři slovesa, která mají v češtině význam být.

• SER – popisuje vlastnost, původ, udává čas, vlastnictví a povolání. Sloveso SER je nepravidelné.
• ESTAR – popisuje přechodný stav, situaci, umístění, také udává čas a povolání. Sloveso ESTAR je také nepravidelné.
• HAY – pomocí toho slovesa se udává místo, poloha, nacházení se někde. Sloveso HAY se nečasuje. Má pouze jeden tvar.

Slovesa v infinitivu poznáme pomocí koncovek -ar, -er, nebo -ir. Slovesa podle koncovek se časují následovně

Nepravidelná slovesa ve španělštině jsou řazena do skupin, ale existují i normální nepravidelná slovesa.

Příslovce způsobu se tvoří pomocí koncovky mente k ženskému přídavnému jménu. Rápido (mužský rod) – rápida (ženský rod) – rápidamente (přidání mente). Nuevo – nueva – nuevamente.

• Y (v češtině a). Před slovy začínajícími na -i nebo -hi se mění v e (María y Juana ale María e Isabel).

• O (v češtině nebo). Před slovy začínajícími na -o nebo -ho se mění v u (dos o tres ale siete u ocho).
• Ni (v češtině ani). Tato spojka se nikterak nemění (Ni Pedro ni Juan - Ani Pedro, ani Juan).

• QUE – že, aby
• PERO, MAS – ale
• POR QUE – protože
• COMO – jak, jelikož
• AUNQUE – ačkoli, i kdyby
• SI, BIEN QUE AUN CUANDO – jestliže, kdyby
• CUANDO – když (oznamovací způsob), až (spojovací způsob)
• SINO – nýbrž, leč
• A FIN DE QUE, PARA QUE – aby (spojovací způsob)
• A PESAR DE QUE – přestože
• DE MANERA QUE, DE MODO QUE – tak, že, tak, aby (spojovací způsob)
• HASTA QUE – dokud ne
• MIENTRAS QUE – zatímco, pokud
• SIN QUE – aniž (spojovací způsob)
• YA QUE – poněvadž, neboť

Ve španělštině je otázka uvozena obráceným otazníkem (¿) a zakončena běžným otazníkem (?), rozkaz je uvozen obráceným vykřičníkem (¡) a zakončen běžným vykřičníkem (!). Příklady: ¿Cómo estás? – Jak se máš?, ¡Rápido! – Rychle!

Španělština nevyužívá tak hojně čárek jako čeština. Čárky se před spojkami dělají jen výjimečně, nejčastěji před spojkou „pero“ (ale).

1. Pondělí – lunes
2. Úterý – martes
3. Středa – miércoles
4. Čtvrtek – jueves
5. Pátek – viernes
6. Sobota – sábado
7. Neděle – domingo

1. Leden – enero
2. Únor – febrero
3. Březen – marzo
4. Duben – abril
5. Květen – mayo
6. Červen – junio
7. Červenec – julio
8. Srpen – agosto
9. Září – septiembre
10. Říjen – octubre
11. Listopad – noviembre
12. Prosinec – diciembre

• GÓMEZ TORREGO, Leonardo. Gramática didáctica del español. Madrid: SM, 2007. Dostupné online. ISBN 9788467515497. (španělsky) 
• Autorský kolektiv pracovníků Lingea s. r. o. Studijní konverzace španělština. 1. vyd. Brno: Lingea, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7508-710-2. S. 161–178. 

• Česká gramatika
• Anglická gramatika
• Německá gramatika
• Italská gramatika

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská gramatika na Wikimedia Commons