Čou En-laj

Čou En-laj (周恩來)
Čou En-laj v roce 1946
Narození	5. března 1898 Chuaj-an
Úmrtí	8. ledna 1976 (ve věku 77 let) Peking
Příčina úmrtí	rakovina močového měchýře
Národnost	Chanové
Alma mater	Univerzita Meidži Univerzita Waseda Nankai University
Povolání	ministr, ministr zahraničí a politik
Zaměstnavatel	Čína
Ocenění	medaile Rudé hvězdy I. třídy (1933) Deshikottam (1957) stratég Čínské lidové osvobozenecké armády velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
Politická strana	Komunistická strana Číny (od 1921) Kuomintang (1923–1927)
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Teng Jing-čchao (1925–1976)[1]
Příbuzní	Zhou Enshou (bratr) Sun Weishi (adoptované dítě) Li Pcheng (adoptované dítě)
Funkce	člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1931–1945) ministr zahraničí Čínské lidové republiky (1949–1958) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců (1954–1976) předseda Státní rady Čínské lidové republiky (1954–1976) předseda všečínského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1954–1976) … více na Wikidatech
Podpis
Citát
Diplomacie je pokračováním války jinými prostředky.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čou En-laj (čínsky 周恩來, pinyin Zhōu Ēnlái, 5. března 1898, Chuaj-jin, Čínské císařství – 8. ledna 1976, Peking, ČLR) byl čínský politik, diplomat. Byl prvním premiérem Čínské lidové republiky (1949-1976). Sloužil pod předsedou Mao Ce-tungem a pomohl komunistické skupině upevnit moc. Poté pomohl také s posílením kontroly nad Čínou a s rozvinutím čínské ekonomie. Zůstal i po reorganizaci vládních orgánů v roce 1954 jako předseda vlády až do své smrti. Byl také ministrem zahraničních věcí (1949–1958) a místopředsedou KS Číny (1956–1969).^[2] Když se Maovo zdraví začalo zhoršovat v letech 1971 a 1972, a po smrti Lin Piaa, byl Čou zvolen 10. únorovým ústředním výborem v roce 1973 na uvolněné místo prvního místopředsedy komunistické strany, a byl tak označen jako Maův nástupce (brzy ale zemřel).

Čou během kulturní revoluce přežil čistky nejvyšších představitelů. Zatímco Mao většinu svých pozdějších let věnoval politickému boji a ideologické práci, Čou byl jednou z hlavních hybných sil státních záležitostí po většinu trvání kulturní revoluce. Jeho pokusy o zmírnění poškození Rudých gard, a jeho úsilí chránit ostatní před jejich hněvem, ho učinily populárním a váženým v pozdějších fázích kulturní revoluce.

Čou En-laj se narodil v Chuaj-anu, v provincii Ťiang-su dne 5. března 1898, jako prvorozený rodiny Čou. Jeho rodná matka Wan zemřela v roce 1907, když mu bylo 9 let, a jeho adoptivní matka Čchen v roce 1908, když mu bylo 10 let.^[3] Čou En-lajovi byl pouhý rok, když se jeho otec, slušně placený císařský úředník, zapojil do tzv. povstání boxerů. To zuřilo od podzimu 1899 do léta 1901 jen proto, aby se Čína zbavila „mořských ďáblů“. Ďábly jsou v květnaté čínské mluvě přitom myšleni evropští okupanti. Povstalcům se však nedařilo a světové velmoci boxery (říká se jim tak kvůli symbolu zaťaté pěsti) postupně zničily. Čou En-lajův otec byl dokonce zmrzačen. Když navíc zemřela Čou En-lajova matka, byl Čou málem odsouzen k tomu, aby se jako dětská pracovní síla zapojil do práce na poli či v dole. K jeho štěstí založil Čang Po-ling v severočínském Tchien-ťinu školu pro mimořádně nadané děti z celého císařství a Čou byl na tuto školu, v níž jako vychovatel krátce působil i Čankajšek, vyslán.

V roce 1913 byl Čouův strýc převeden do Tchian-ťinu, kde Čou vstoupil do slavné střední školy Nan-kchaj. Čou byl aktivistou na plný úvazek. Jeho politické aktivity se nadále rozšiřovaly a on a několik dalších studentů se dohodli na založení „Společnosti probuzení“, malé skupiny, která čítala ne víc, než 25 členů.^[4] Při vysvětlování cílů a účelu „Společnosti probuzení“ Čou prohlásil, že „cokoli, co je neslučitelné s pokrokem v současné době, jako je militarismus, buržoazie, vládci stran, byrokraté, nerovnost mužů a žen, zastaralé myšlenky, zastaralé morálky, stará etika, by mělo být zrušeno, nebo reformováno“ a potvrdil, že účelem Společnosti bylo šířit toto povědomí mezi čínským lidem.^[5]

V roce 1919 studoval na Nankingské univerzitě, téhož roku byl zatčen za účast na pochodu 4. května.

V letech 1920 až 1924 studoval ve Francii a Německu. Roku 1922 vstoupil do Komunistické strany Číny. Tentýž rok také začal zakládat různá evropská oddělení strany v Evropě.

Historici se neshodují ohledně jeho účasti na Májovém hnutí (4. červen 1919). „Oficiální“ čínská biografie Čoua uvádí, že byl vůdcem studentských protestů v Tchien-ťinu, ale mnoho historiků se domnívá, že je nepravděpodobné, že by se Čou vůbec účastnil, jelikož chybí přímé důkazy mezi dochovanými záznamy z tohoto období.^[6]

V Číně panoval ve 20. letech 20. století přiměřený optimismus. Vládla jí všelidová národní strana Kuomintang, zosobněná prezidentem Sunjatsenem. Ten v roce 1924 přivítal zpět i mladé krajany, jež před lety vyslal na zkušenou do Evropy. Čouovi osobně potřásl pravicí a zakrátko ho jmenoval náčelníkem politického oddělení Vojenské akademie Chuang-pchu v jihočínském Kantonu. Sunjatsen, který názorově stál spíše nalevo, neměl problém s tím, aby se 26letý Čou stal tajemníkem výboru Komunistické strany Číny. Rychlým postupem si však mladý muž udělal nepřítele na život a na smrt z klíčového Sunjatsenova spolupracovníka generála Čankajška. Roku 1934 se Čou účastnil dlouhého pochodu spolu s Mao Ce-tungem a Teng Siao-pchingem.^[7] Roku 1936 se zapojil do války proti Japonsku, které postupně začalo ovládat celé Tichomoří. Po skončení druhé světové války se roku 1946 stal předsedou delegace strany.

Když bylo v roce 1945 zničeno japonské nebezpečí, rozhořela se v Číně nanovo občanská válka. Po čtyřech letech bojů komunisté vydatně podporovaní Moskvou obsadili celou zemi a 1. října 1949 vyhlásili Čínskou lidovou republiku. Mao se stal hlavou státu a Čou získal funkci předsedy vlády a ministra zahraničí (do roku 1958). Jako ministr zahraničí podepsal roku 1950 smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci se SSSR a s indickým politikem Džaváharlálem Néhrúem podepsal roku 1954 smlouvu, známou jako Panča šíla. V roce 1958 zahájil Mao Ce-tung Velký skok vpřed, jehož cílem bylo zvýšit úroveň produkce Číny v průmyslu a zemědělství pomocí nerealistických cílů. Čou přes skok udržel svoji pozici a byl popsán alespoň jedním historikem jako „porodní asistentka“ Velkého skoku vpřed^[8], která přeměňuje Maovu teorii na realitu v procesu způsobujícím miliony úmrtí^[9]. Roku 1966 respektoval kulturní revoluci, přestože ji nikdy aktivně nepodporoval. Později ale také připravil a zorganizoval historicky první návštěvu prezidenta USA v Číně. V únoru 1972 se během ní Richard Nixon (1913–1994) nechal mimo jiné přesvědčit, aby přehodnotil svůj postoj k válce ve Vietnamu (1964–1975). Rok poté, co Nixon rokoval s Čou En-lajem, opustily zničenou asijskou zemi poslední americké jednotky.

Roku 1975 začal Čou obhajovat reformu čínského hospodářství „čtyři modernizace“.

Čou byl v roce 1974 hospitalizován pro nález rakoviny močového měchýře. S vědomím, že umírá, se rozhodl své zemi věnovat celistvější pohled na rakovinu. Inicioval tedy jeden z největších a nejdůkladnějších vědeckých výzkumů v historii. Zhruba 650 000 vědců zapisovalo schémata úmrtnosti několika typů rakoviny v letech 1973 až 1975. Výzkum zahrnul každou provincii v Číně a více než 880 milionů lidí.^[zdroj?]

Čou však nezůstal politicky nečinným, úřad premiéra vedl z nemocnice. Zemřel ráno 8. ledna 1976, osm měsíců před Mao Ce-tungem a mnoho let před dokončením tohoto výzkumu.

Po Čouově smrti Mao nevydal žádné prohlášení, v němž by uznal jeho úspěchy^[10], a dokonce zakázal nosit černé smuteční pásky. Zda by se Mao zúčastnil, či nikoli, Čouova pohřbu, který se konal ve Velké síni lidu, zůstává otázkou, protože Mao sám byl v té době ve špatném zdravotním stavu. Poslal však na pohřeb věnec.^[11]

Čouovo tělo bylo zpopelněno a popel byl rozptýlen z letadla, tak jak si to Čou přál.

Mnoho států vnímalo Čouovu smrt jako velkou ztrátu, po jeho smrti bylo organizováno několik protestů. Vzešly z toho také Události 5. dubna, historická paralela k Hnutí 4. května. Demonstrace byla potlačena a Teng Siao-pching byl už podruhé zbaven moci.^[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhou En-lai na anglické Wikipedii.

• FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. Dějiny států. ISBN 8071062499.
• KREJČÍ, Oskar: Geopolitika Číny. Praha: Professional Publishing, s.r.o., 2021. 492 s. ISBN 978-80-88260-51-6
• OBUCHOVÁ, Ľubica. Číňané 21. století: dějiny - tradice - obchod. Praha: Academia, 1999. ISBN 8020006419.
• SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W. W. Norton & Company, 1990. ISBN 0393307808
• BAKEŠOVÁ, Ivana, KUČERA, Ondřej, LAVIČKA, Martin. Dějiny Čínské lidové republiky: 1949-2018. Praha: NLN, 2019. ISBN 978-80-7422-596-3
• BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století (1. díl, 2. díl). Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 2003. ISBN 80-244-0251-3, ISBN 802440611X

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čou En-laj na Wikimedia Commons
• Dlouholetý čínský premiér Čou En-laj byl prý příliš chytrý na to, aby bojoval o moc Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě, citace ze zahraniční literatury, zamyšlení nad odkazem.

Člen vedení Komunistické strany Číny

5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928) politbyro od května 1927 členové politbyra stálý výbor (do července 1927) Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927) od června 1927 i Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru) kandidáti politbyra Su Čao-čeng • Čang Tchaj-lej prozatímní stálý výbor (červenec – srpen 1927) Čang Kuo-tchao • Li Wej-chan • Čou En-laj • Li Li-san • Čang Tchaj-lej prozatímní politbyro od srpna 1927 členové stálý výbor Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan od listopadu 1927 i Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928) od února 1928 i Siang Jing od května 1928 i Luo Teng-sien • Žen Pi-š’ Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru) kandidáti Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san • → 6. politbyro 6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945) politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao kandidáti kandidáti stálého výboru Li Li-san • Jang Jin • Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Pcheng Pchaj • Lu Fu-tchan politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929) Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929) kandidáti kandidáti stálého výboru Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing Li Li-san • Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Kuan Siang-jing kandidáti členové stálého výboru Sü Si-ken (od října 1930) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (do října 1930) Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan • Wen Jü-čcheng • Li Wej-chan • Ku Šun-čang • Mao Ce-tung politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru) kandidáti Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi prozatímní politbyro od září 1931 členové stálý výbor Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933) Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933) politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934 členové ústřední sekretariát Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934) od ledna 1935 i Mao Ce-tung od února 1935 i Wang Ťia-siang Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu) od srpna 1935 i Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935) od ledna 1936 i Pcheng Te-chuaj • Lin Jü-jing (do 1936) kandidáti Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937 členové ústřední sekretariát sekretariát od prosince 1937 Čang Wen-tchien • Mao Ce-tung • Wang Ming • Čchen Jün • Kchang Šeng od března 1940 i Žen Pi-š’ pracovní konference sekretariátu od srpna 1941 Mao Ce-tung • Žen Pi-š’ • Wang Ťia-siang • Wang Ming • Čang Wen-tchien • Čchen Jün • Kchaj Feng sekretariát od března 1943 Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa kandidáti Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944 členové Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj 5. politbyro ← • → 7. politbyro 7. politbyro ÚV KS Číny (červen 1945 – září 1956) členové politbyra členové ústředního sekretariátu Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Žen Pi-š’ (zemřel v říjnu 1950) od října 1950 i Čchen Jün kandidáti ústředního sekretariátu Čchen Jün (od října 1950 člen ústředního sekretariátu) • Pcheng Čen Kchang Šeng • Kao Kang (sebevražda v srpnu 1954) • Tung Pi-wu • Lin Po-čchü • Čang Wen-tchien • Pcheng Te-chuaj od dubna 1955 i Lin Piao • Teng Siao-pching 6. politbyro ← • → 8. politbyro 8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969) členové politbyra stálý výbor od září 1956 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching od května 1958 i Lin Piao (místopředseda ÚV) stálý výbor od srpna 1966 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien od května 1958 i Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967) od srpna 1966 i Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing kandidáti politbyra Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967) od srpna 1966 i Li Süe-feng • Sie Fu-č’ • Sung Žen-čchiung (do ledna 1967) 7. politbyro ← • → 9. politbyro 9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972) kandidáti politbyra Ťi Teng-kchuej • Li Süe-feng (do ledna 1971) • Li Te-šeng • Wang Tung-sing 8. politbyro ← • → 10. politbyro 10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975) od ledna 1975 i Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977) od dubna 1976 i Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV) Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976) od prosince 1973 i Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru) od ledna 1975 i Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) kandidáti politbyra Wu Kuej-sien • Su Čen-chua • Ni Č’-fu • Saifuddin Azizi 9. politbyro ← • → 11. politbyro Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny vedoucí Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– ) Generální sekretáři ústředního výboru Komunistické strany Číny Wang Žuo-fej (1926–1927) • Čchen Tu-siou (1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Teng Čung-sia (1927) • Li Wej-chan (1927–1928) • Čou En-laj (1928) • Li Li-san (1928–) • ? (–1930) • Li Li-san (1930) • Kche Čching-š’ (1931–1933) • Teng Jing-čchao (1934–1935) • Teng Siao-pching (1935) • Čang Wen-pin (1935–1937) • Wang Žuo-fej (1937–1940) • Žen Pi-š’ (1941–1950) • Liou Šao-čchi (1950–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956, poté do 1967 generální tajemník sekretariátu) • Chu Jao-pang (1978–1980, poté do 1982 generální tajemník sekretariátu) Vedoucí oddělení jednotné fronty ústředního výboru Komunistické strany Číny vedoucí Wang Ming (1939–1944) • Pcheng Čen (1944–1946) • Čou En-laj (1946–1948) • Li Wej-chan (1948–1964) • Sü Ping (1964–1966) • neobsazeno (1966–1973) • Liou Jou-fa (1973–1975) • Li Ta-čang (1975–1976) • Ulanfu (1976–1982) • Jang Ťing-žen (1982–1985) • Jen Ming-fu (1985–1990) • Ting Kuan-ken (1990–1992) • Wang Čao-kuo (1992–2002) • Liou Jen-tung (2002–2007) • Tu Čching-lin (2007–2012) • Ling Ťi-chua (2012–2014) • Sun Čchun-lan (2014–2017) • Jou Čchüan (2017–2022) • Š’ Tchaj-feng (2022– ) Oddělení jednotné fronty ÚV (1939–1944) • Oddělení pro práci ve městech ÚV (1944–1948) • Oddělení jednotné fronty ÚV (1948– )

Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky

Státní rada Čínské lidové republiky orgány Státní rady předseda Státní rady • místopředsedové Státní rady • státní poradci Státní rady • ministerstva Státní rady • generální sekretář Státní rady předsedové Státní rady Čou En-laj (1954–76) • Chua Kuo-feng (1976–80) • Čao C’-jang (1980–87) • Li Pcheng (1987–98, do 1988 úřadující) • Ču Žung-ťi (1998–03) • Wen Ťia-pao (2003–13) • Li Kche-čchiang (2013–) Ministři zahraničních věcí Čínské lidové republiky Čou En-laj (1949–1958) • Čchen I (1958–1972) • Ťi Pcheng-fej (1972–1974) • Čchiao Kuan-chua (1974–1976) • Chuang Chua (1976–1982) • Wu Süe-čchien (1982–1988) • Čchien Čchi-čchen (1988–1998) • Tchang Ťia-süan (1998–2003) • Li Čao-sing (2003–2007) • Jang Ťie-čch’ (2007–2013) • Wang I (2013–2022) • Čchin Kang (2022–2023) • Wang I (od 2023)

Čínské lidové politické poradní shromáždění (ČLPPS)
orgány ČLPPS	celostátní výbor • předseda celostátního výboru • místopředsedové celostátního výboru
předsedové celostátního výboru	Mao Ce-tung (1949–1954) • Čou En-laj (1954–1976) • Teng Siao-pching (1978–1983) • Teng Jing-čchao (1983–1988) • Li Sien-nien (1988–1992) • Li Žuej-chuan (1993–2003) • Ťia Čching-lin (2003–2013) • Jü Čeng-šeng (2013–2018) • Wang Jang (2018–2023) • Wang Chu-ning (2023– )