V současnosti je Česká slovesa tématem, které zaujalo pozornost široké veřejnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. Od svého vzniku Česká slovesa vyvolal debaty a diskuse od svého významu v historii až po jeho vliv na každodenní životy lidí. V tomto článku podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty související s Česká slovesa, analyzujeme jeho původ, vývoj a důsledky, které má dnes. Kromě toho prozkoumáme, jak Česká slovesa utvářel různé aspekty kultury, politiky, ekonomiky a technologie a ukazuje svůj vliv v různých kontextech v průběhu času.
Článek česká slovesa pojednává o slovesech v češtině. Sloveso má ve větě zpravidla funkci přísudku.
Časování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí především pomocí speciálních koncovek, v některých případech i hláskovou změnou kmene slova.
Časování v češtině slouží k vyjádření osoby, čísla, času, vidu, rodu a způsobu, který se vztahuje k ději či stavu, jež sloveso popisuje.
Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).
Slovesa dělíme na:[1]
Infinitiv je tvořen koncovkou -t, knižně též -ti; u některých sloves -ct (-ci):
Příčestí se v češtině používají k tvoření minulého času, podmiňovacího způsobu a trpného rodu. Formálně se shodují se jmennými (krátkými) tvary přídavných jmen. Proto vyjadřují na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podmětu.
Příčestí činné, obvykle označované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvoření minulého času a podmiňovacího způsobu.
Jednotné číslo |
Množné číslo | ||||
Mužský rod | Ženský rod | Střední rod | Mužský rod životný |
Mužský rod neživotný & ženský rod |
Střední rod |
---|---|---|---|---|---|
byl dělal |
byla dělala |
bylo dělalo |
byli dělali |
byly dělaly |
byla dělala |
Příčestí trpné, označované také jako „n/t-ové“, se používá k opisnému tvoření trpného rodu. Tvoří se dvojím typem zakončení:
Jednotné číslo |
Množné číslo | ||||
Mužský rod | Ženský rod | Střední rod | Mužský rod životný |
Mužský rod neživotný & ženský rod |
Střední rod |
---|---|---|---|---|---|
bit dělán |
bita dělána |
bito děláno |
biti děláni |
bity dělány |
bita dělána |
Od příčestí trpného se vytváří podstatné jméno slovesené příponou -í: volání, stravování.
Přechodník (transgresiv) vyjadřuje děj, který buď předcházel jinému ději ve větě (přechodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat současně s jiným dějem (přechodník přítomný). Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty.
V podstatě lze rozlišit tři druhy přechodníků:[2]
Přechodníky, zejména přechodníky 2. a 3. typu, jsou v současné češtině zastaralá forma slovesa. Používají se jen ke zvláštním účelům např. v umělecké literatuře. Obvykle se s nimi setkáváme ve starší literatuře. Pomocí přechodníků lze nahrazovat vedlejší věty. Ve větě mají zpravidla funkci doplňku, po obsahové stránce ale mají platnost věty, jedná se o takzvané polovětné vazby. Přechodníkovou konstrukci je možné oddělit od zbylé části věty čárkou, zejména pokud je přechodník rozvitý o další členy: Holčička, usedavě plakajíc, hledala ztraceného psa.
Přechodníky mají v jednotném čísle zvláštní tvar pro rod mužský a společný tvar pro rod ženský a střední. V množném čísle je stejný tvar pro všechny tři rody.
Mužský | Ženský + střední rod |
Množné číslo | |
---|---|---|---|
Přechodník přítomný |
-e -a |
-íc -ouc |
-íce -ouce |
Přechodník minulý |
-v — |
-vši -ši |
-vše -še |
Zápor se tvoří pomocí předpony ne-. Sloveso být ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času tvoří zápor nepravidelně: je – není. V budoucím čase nebo v trpném rodě se připojuje k pomocnému slovesu být.
V českých větách často dochází ke kumulaci záporných slov:
Přísudek musí být ve větě vždy ve shodě s podmětem – v čísle a osobě (osobní zájmena), u příčestí také v rodě. Toto mluvnické pravidlo ovlivňuje pravopis – zejména psaní i/y v koncovkách příčestí v množném čísle.
Příklady:
Rod | Jed. č. | Mn. č. |
---|---|---|
mužský životný | pes byl koupen | psi byli koupeni |
mužský neživotný | hrad byl koupen | hrady byly koupeny |
ženský | kočka byla koupena | kočky byly koupeny |
střední | město bylo koupeno | města byla koupena |
Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, v minulém čase v činném rodě a u podmiňovacího způsobu.
Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.
Příklady:
Priorita rodů:
Slovesná osoba vyjadřuje, zda je podmětem věty mluvčí (1. osoba), posluchač (2. osoba) nebo někdo jiný (3. osoba). 3. osoba vyjadřuje také neosobní děj (mrzne) nebo všeobecný podmět (jako když do vrabců střelí).
Číslo, stejně jako u skloňování, vyjadřuje počet účastníků děje: jeden – jednotné číslo, více – množné číslo. Na rozdíl od skloňování u slovesného čísla už zcela vymizelo dvojné číslo.
Česká slovesa se rozlišují podle vidu na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Zpravidla existují dvě slovesa, která se liší pouze videm, vytvářejí tzv. vidové dvojice (kopl – kopal). Pouze malá část sloves svůj vidový protějšek nemá (muset, mít). Dokonavá slovesa vyjadřují ukončenost děje, nemohou tedy vyjadřovat přítomný čas. Dokonavá slovesa se obvykle tvoří od nedokonavých pomocí předpon. Některé předpony nemění význam slovesa, mají funkci čistě perfektivizační:
Některá dokonavá slovesa nejsou formálně odvozena od nedokonavých:
Sekundárně je též možné vytvořit pomocí přípony nedokonavé sloveso z dokonavého, obvykle v případech, kdy předpona modifikuje význam původního nedokonavého slovesa:
Existují také slovesa obouvidová, která vyjadřují dokonavost i nedokonavost (obětovat, informovat).
Podrobněji lze dále slovesa dělit:[3]
Česká slovesa vyjadřují 3 absolutní časy – minulý, přítomný a budoucí. Relativita dějů se vyjadřuje pomocí vidu, větnými vazbami a pomocí přechodníků a příčestí. Čeština má ještě nepoužívaný předminulý čas-plusquamperfekt, jež se kromě fráze žili byli již prakticky nepoužívá.
Přítomný čas vyjadřují pouze nedokonavá slovesa.
Přítomný čas se tvoří pomocí zvláštních koncovek:
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | -m/-i/-u | -me |
2. | -š | -te |
3. | -á/-í/-e | -ají/-(ej)í/-ou |
Slovesa se rozdělují do 5 tříd podle toho, jak tvoří přítomný čas.
Minulý se tvoří pomocí příčestí činného (minulého; ve tvaru příslušného rodu) a přítomných tvarů pomocného slovesa být, které se vypouštějí ve 3. osobě. Následující příklad je pro rod mužský (životný v množném čísle):
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | dělal jsem | dělali jsme |
2. | dělal jsi | dělali jste |
3. | dělal | dělali |
U nedokonavých sloves se tvoří pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu:
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | budu dělat | budeme dělat |
2. | budeš dělat | budete dělat |
3. | bude dělat | budou dělat |
U některých sloves (v první slovesné třídě) vyjadřujících pohyb se budoucí čas tvoří přidáním předpony po-/pů- k tvarům přítomného času:
U dokonavých sloves přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Srovnej:
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | byl jsem udělal | byli jsme udělali |
2. | byl jsi udělal | byli jste udělali |
3. | byl udělal | byli udělali |
Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.
Rozkazovací způsob (imperativ) vyjadřuje rozkaz, výzvu nebo přání. Tvoří se pro 2. osobu v jednotném i množném čísle a pro 1. osobu v množném čísle.
Ve 2. osobě jednotného čísla má buď nulové zakončení, nebo přibírá koncovku -i/-ej (dle třídy).
Ve 2. osobě množného čísla přibírá koncovku -te/-ete/-ejte.
V 1. osobě množného čísla přibírá koncovku -me/-eme/-ejme.
Příklady:
Rozkazovací způsob, vyjadřuje-li příkaz či výzvu k vykonání nějaké činnosti, se zpravidla tvoří od dokonavých sloves: Udělej to! Otevři okno! Posaďte se!
Nedokonavým slovesem se vyjadřuje:
Zákaz (záporný protiklad příkazu) se obvykle tvoří od nedokonavých sloves: Nedělej to! Neotvírej okno! Nesedejte si!
Záporný rozkazovací způsob od dokonavého slovesa:
Podmiňovací způsob (kondicionál) vyjadřuje děj, který by nastal při splnění určité podmínky. Tvoří se pomocí příčestí činného (minulého) a zvláštních (aoristových) tvarů pomocného slovesa být. Následující příklad přítomného kondicionálu je pro rod mužský (životný v množném čísle):
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | dělal bych | dělali bychom |
2. | dělal bys | dělali byste |
3. | dělal by | dělali by |
Existuje rovněž minulý kondicionál, který je však v češtině často nahrazován kondicionálem přítomným.
Osoba | Jednotné číslo |
Množné číslo |
---|---|---|
1. | byl bych dělal | byli bychom dělali |
2. | byl bys dělal | byli byste dělali |
3. | byl by dělal | byli by dělali |
By je také součástí spojek aby a kdyby, které rovněž přijímají stejné osobní koncovky:
Slovesný rod je činný nebo trpný. V češtině existují 2 způsoby tvoření trpného rodu:
1. Opisně pomocí slovesa být a příčestí trpného:
2. Pomocí zvratného zájmena se:
Použití se ovšem neznamená vždy trpný rod.
Podle tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu se slovesa dělí do jednotlivých tříd, podle tvaru 3. osoby jednotného čísla minulého času oznamovacího způsobu se dále dělí na jednotlivé vzory. Čeština má celkem pět tříd vzorů — výjimku tvoří slovesa být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují změny samohlásek v kmeni slova.
Mnemotechnická pomůcka: Že-ne je bída.
Infinitiv | nést | číst | péci, péct | třít | brát | mazat |
---|---|---|---|---|---|---|
Přítomný čas |
nesu neseš nese neseme nesete nesou |
čtu čteš čte čteme čtete čtou |
peču, peku pečeš peče pečeme pečete pečou, pekou |
třu třeš tře třeme třete třou |
beru bereš bere bereme berete berou |
mažu mažeš maže mažeme mažete mažou |
Příčestí činné (minulé) |
nesl | četl | pekl | třel | bral | mazal |
Příčestí trpné |
nesen | čten | pečen | třen | brán | mazán |
Rozkazovací způsob |
nes! neste! nesme! |
čti! čtěte! čtěme! |
peč! pečte! pečme! |
tři! třete! třeme! |
ber! berte! berme! |
maž! mažte! mažme! |
Přechodník přítomný |
nesa nesouc nesouce |
čta čtouc čtouce |
peka/peče pekouc/pečíc pekouce/pečíce |
tra/tře trouc/tříc trouce/tříce |
bera berouc berouce |
maže mažíc mažíce |
Přechodník minulý |
(do)nes (do)nesši (do)nesše |
(pře)čet (pře)četši (pře)četše |
(u)pek (u)pekši (u)pekše |
(u)třev (u)třevši (u)třevše |
(se)brav (se)bravši (se)bravše |
(na)mazav (na)mazavši (na)mazavše |
Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.
Infinitiv | tisknout | minout | začít |
---|---|---|---|
Přítomný čas |
tisknu tiskneš tiskne tiskneme tisknete tisknou |
minu mineš mine mineme minete minou |
začnu začneš začne začneme začnete začnou |
Příčestí činné (minulé) |
tiskl | minul | začal |
Příčestí trpné |
tisknut/tištěn | minut | začat |
Rozkazovací způsob |
tiskni! tiskněte! tiskněme! |
miň! miňte! miňme! |
začni! začněte! začněme! |
Přechodník přítomný |
tiskna tisknouc tisknouce |
mina minouc minouce |
|
Přechodník minulý |
(při)tisknuv (při)tisknuvši (při)tisknuvše |
minuv minuvši minuvše |
začav začavši začavše |
Infinitiv | krýt | kupovat |
---|---|---|
Přítomný čas |
kryji, kryju kryješ kryje kryjeme kryjete kryjí, kryjou |
kupuji, kupuju kupuješ kupuje kupujeme kupujete kupují, kupujou |
Příčestí činné (minulé) |
kryl | kupoval |
Příčestí trpné |
kryt | kupován |
Rozkazovací způsob |
kryj! kryjte! kryjme! |
kupuj! kupujte! kupujme! |
Přechodník přítomný |
kryje kryjíc kryjíce |
kupuje kupujíc kupujíce |
Přechodník minulý |
(za)kryv (za)kryvši (za)kryvše |
kupovav kupovavši kupovavše |
Infinitiv | prosit | čistit | trpět | sázet |
---|---|---|---|---|
Přítomný čas |
prosím prosíš prosí prosíme prosíte prosí |
čistím čistíš čistí čistíme čistíte čistí |
trpím trpíš trpí trpíme trpíte trpí |
sázím sázíš sází sázíme sázíte sázejí, sází |
Příčestí činné (minulé) |
prosil | čistil | trpěl | sázel |
Příčestí trpné |
prošen | čištěn, čistěn | trpěn | sázen |
Rozkazovací způsob |
pros! proste! prosme! |
čisti! čisť! čistěte! čisťte! čistěme! čisťme! |
trp! trpte! trpme! |
sázej! sázejte! sázejme! |
Přechodník přítomný |
prose prosíc prosíce |
čistě čistíc čistíce |
trpě trpíc trpíce |
sázeje sázejíc sázejíce |
Přechodník minulý |
prosiv prosivši prosivše |
(vy)čistiv (vy)čistivši (vy)čistivše |
(s)trpěv (s)trpěvši (s)trpěvše |
(vy)sázev (vy)sázevši (vy)sázevše |
Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím způsobu má většina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo -i/-ěte/-ěme mají slovesa, jejichž kmen končí dvěma souhláskami.
Infinitiv | dělat |
---|---|
Přítomný čas |
dělám děláš dělá děláme děláte dělají |
Příčestí činné (minulé) |
dělal |
Příčestí trpné |
dělán |
Rozkazovací způsob |
dělej! dělejte! dělejme! |
Přechodník přítomný |
dělaje dělajíc dělajíce |
Přechodník minulý |
dělav dělavši dělavše |
Infinitiv | být | mít | jít | jet | jíst sníst |
vidět | vědět | chtít | stát |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Přítomný
čas |
jsem jsi je jsme jste jsou |
mám máš má máme máte mají |
jdu jdeš jde jdeme jdete jdou |
jedu jedeš jede jedeme jedete jedou |
jím, — jíš, — jí, — jíme, — jíte, — jedí, — |
vidím vidíš vidí vidíme vidíte vidí |
vím víš ví víme víte vědí |
chci chceš chce chceme chcete chtějí |
stojím stojíš stojí stojíme stojíte stojí |
Budoucí
čas |
budu
budeš bude budeme budete budou |
budu mít
budeš mít bude mít budeme mít budete mít budou mít |
půjdu
půjdeš půjde půjdeme půjdete půjdou |
pojedu
pojedeš pojede pojedeme pojedete pojedou |
budu jíst, sním
budeš jíst, sníš bude jíst, sní budeme jíst, sníme budete jíst, sníte budou jíst, snědí |
budu vidět
budeš vidět bude vidět budeme vidět budete vidět budou vidět |
budu vědět
budeš vědět bude vědět budeme vědět budete vědět budou vědět |
budu chtít
budeš chtít bude chtít budeme chtít budete chtít budou chtít |
budu stát
budeš stát bude stát budeme stát budete stát budou stát |
Příčestí činné (minulé) |
byl | měl | šel, šla... | jel | jedl, snědl | viděl | věděl | chtěl | stál |
Příčestí trpné |
(do)byt | měn* | (na)jit | (vy)jet | jeden, sněden | viděn | věděn | chtěn | stán* |
Rozkazovací způsob |
buď! buďte! buďme! |
měj! mějte! mějme! |
jdi, pojď! jděte, pojďte! jděme, pojďme! |
jeď! jeďte! jeďme! |
jez, sněz! jezte, snězte! jezme, snězme! |
viz! vizte! vizme! |
věz! vězte! vězme! |
chtěj! chtějte! chtějme! |
stůj! stůjte! stůjme! |
Přechodník přítomný |
jsa jsouc jsouce |
maje majíc majíce |
jda jdouc jdouce |
jeda jedouc jedouce |
jeda, sněda jedouc, snědouc jedouce snědouce |
vida vidouc vidouce |
věda vědouc vědouce |
chtě/chtěje chtíc/chtějíc chtíce/chtějíce |
stoje stojíc stojíce |
Přechodník minulý |
byv byvši byvše |
měv
měvši měvše |
(při)šed (při)šedši (při)šedše |
jedav jedavši jedavše |
(vy)jed, sněd (vy)jedši, snědši (vy)jedše, snědše |
(u)viděv (u)viděvši (u)viděvše |
(z)věděv (z)věděvši (z)věděvše |
chtěv chtěvši chtěvše |
stojiv stojivši stojivše |
* Tvary měn(-a, -o, -i, -y, -a) a stán(-a, -o, -i, -y, -a) se v současné češtině nevyskytují.
Nepravidelný budoucí čas mají:
Sloveso být má v budoucím čase změnu ve kmeni na bud-:
U sloves odvozených předponou od slovesa být (např. dobýt, odbýt, zbýt, přibýt, ubýt, nabýt) se setkáváme se dvěma tvary:
Některá stará nedokonavá slovesa v 1. slovesné třídě (nést, vézt, vést, kvést, růst ap.) a některá stará nedokonavá slovesa vyjadřující pohyb (jít, jet, letět, plout, hnát se, běžet ap.) mají vedle pravidelného způsobu tvoření budoucího času (bude kvést, budou plout, budu se hnát) také druhý způsob tvoření budoucího času pomocí předpony po-, která se přidá ke tvaru přítomného času daného slovesa:
Některá slovesa pravidelný způsob vůbec nevyužívají (pojedu, půjdu × budu jet, budu jít), u ostatních se vyskytuje (mnohem) méně často než ten nepravidelný (poletíme × budeme letět; poplujete × budete plout; potečou × budou téci, porostu × budu růst).
V některých případech předpona po- proniká i do rozkazovacího způsobu (kde může odlišit význam): jdi (pryč) × pojď (sem); běž × poběž; leťte × poleťte
Tyto tvary nesmíme zaměňovat se slovesy, jež mají předponu po- i v infinitivu a ostatních tvarech: půjde (bude chodit) × pojde (zhyne/vzejde), pojď × pojdi, povede (bude vést) × povede se (vydaří se, inf. povést se)