Čeněk Sameš

V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Čeněk Sameš na různé aspekty společnosti. Od svého vzniku vyvolal Čeněk Sameš širokou škálu debat a kontroverzí, přičemž zanechal svou stopu v kultuře, technologii, politice a dalších oblastech. V průběhu let Čeněk Sameš prokázal svou schopnost ovlivňovat způsob, jakým žijeme, pracujeme a jak se chováme k ostatním. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak Čeněk Sameš formoval svět, který dnes známe, a jaký může mít dopad v budoucnu.

Čeněk Sameš
Narození30. října 1902
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1981 (ve věku 78 let) nebo 23. října 1981 (ve věku 78 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov v Okříškách
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníarchivář, učitel a historik
OceněníSlavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Čeněk Sameš (také Vincenc Sameš, 30. října 1902, Vídeň[1] – 23. října 1981, Třebíč[2] nebo 27. října 1981, Brno[3]) byl český archivář.

Biografie

Čeněk Sameš se narodil v rakouské Vídni v roce 1902, mezi lety 1921 a 1925 vystudoval dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a 3 semestry Právnické fakulty Univerzity Karlovy, následně absolvoval v roce 1931 také archivní kurz pro středoškolské profesory. Od roku 1925 do roku 1927 působil jako středoškolský pedagog na gymnáziích v Brně a Olomouci, v roce 1945 pak učil i na Gymnáziu v Třebíči[4] a roku 1951 pak v Jihlavě. Mezi lety 1929 a 1935 působil jako nehonorovaný archivář města Třebíče, mezi lety 1935 a 1939 pak působil jako archivář v městě Třebíči.[4] Po zapojení se do Obrany národa byl v roce 1940 odsouzen na 4 roky a byl vězněn do roku 1944. Mezi lety 1944 a 1945 pracoval jako pomocný dělník.[2][5][6]

Posléze učil na gymnáziu Třebíč a od roku 1945 do roku 1948 založil a pracoval v Městském a okresním archivu Třebíč. Od roku 1948 do roku 1951 pracoval jako ředitel archivu a inspektor nestátních archivů na Moravě v Moravském zemském archivu.[4] Posléze byl z politických důvodů propuštěn. Po roce 1953 pak pracoval jako pedagog střední zdravotní školy v Třebíči.[2] Ředitelem byl mezi lety 1953 a 1962.[6]

Po Vincencovi Samešovi je pojmenována ulice Samešova v Třebíči.[6]

Publikační činnost

Přispíval do sborníků, novin a časopisů, z nich lze uvést: Matice moravská, Od Horácka k Podyjí, Vlastivědný sborník Vysočiny, Společnost přátel starožitností Československých, do publikací třebíčského gymnázia a sepsal dějiny města Třebíče, které vycházely v městském zpravodaji.[4]

Z díla

  • Archiv města Třebíče, nakl. J.F.Kubeš, Třebíč 1931
  • Třebíč - město a okres, Národohospodářská propagace ČR, 1932
  • Klášter Vilémovský, Benediktinské opatství, 52 stran, Praha 1934[7]
  • Opravy opatského chrámu třebíčského v letech 1725-1732, Měšťanská Beseda, Třebíč 1934
  • Památník jubilejních oslav města Třebíče a třebíčského okresu 1335-1935, Ústřední výbor jubilejních oslav, Třebíč 1935
  • Z historie vaření piva v Třebíči, Várečenstvo města Třebíče, 63 stran, 1935[8]
  • Několik dat z historie kapucínského kláštera v Třebíči, Klášter O. O. kapucínů, 30 stran, Třebíč 1935[9]
  • Stehlíkův adresář města Třebíče, 1940
  • Přehled dějin československých, Městská spořitelna 1946
  • Jak k nám dnes mluví 28. říjen, Zemská osvětová rada, 15 stran, Brno 1946
  • I. ročenka měst. musea a archivu v Třebíči, 1948
  • Rok 1468 a Třebíč, Okr. knihovna Třebíč, 1968[10]
  • Stručné dějiny města Třebíče, příloha Zpravodaje města Třebíče 1972-1979, 585 stran

Studie a stati

  • Městské popraviště v Třebíči. Od Horácka k Podyjí. 1931, roč. 9, s. 62–63. Dostupné online. 
  • Protižidovské hnutí v Třebíči po roce 1848. Od Horácka k Podyjí. 1931, roč. 9, s. 110–117. Dostupné online. 
  • Dva staré obrazy města Třebíče. Od Horácka k Podyjí. 1932, roč. 10, s. 8–9, 27–30. Dostupné online. 
  • Dva archivy třebíčské. Časopis Archivní školy. 1933, roč. 9–10, s. 386–392. Dostupné online. 
  • Příspěvek k dějinám třebíčského klášterství. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze. 1936, roč. 44, čís. 4, s. 177–182. 
  • Sousoší sv. Cyrila a Metoděje v Třebíči. Časopis Společnosti přátel starožitností. 1946, roč. 54, čís. 3–4, s. 129–133. 
  • Co vypráví pamětní kniha předměstí Nové město v Třebíči. Český lid. 1947, čís. 6, s. 101–106. Dostupné online. 
  • Rok 1918 v Třebíči. Vlastivědný sborník Vysočiny. 1969, roč. 5, s. 77–84. Dostupné online. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika 07., Altlerchenfeld, sign. 01-69, sn. 152 . Matricula-online.eu . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c HOFFMANNOVÁ, Jaroslava. Biografický slovník archivářů českých zemí. 1. vyd. Praha: Libri 830 s. ISBN 80-7277-023-3, ISBN 978-80-7277-023-6. OCLC 45491287 S. 558. 
  3. ↑ Sameš, Čeněk, 1902-1981 . Historický ústav AV ČR . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 36. 
  5. ↑ Historie státního okresního archivu Třebíč . Brno: Moravský zemský archiv . Dostupné online. 
  6. ↑ a b c JOURA, Jiří. Třebíčské ulice. Třebíčský zpravodaj. 2013-05-23, roč. 2013, čís. 05, s. 16–17. Dostupné online. 
  7. ↑ Klášter Vilémovský Zvláštní otisk z časopisu Společnosti přátel starožitností československých 1933-1934 Dostupné online
  8. ↑ Z historie vaření piva v Třebíči Dostupné online
  9. ↑ časopis Stráž, ročník 37, ze dne 31.1.1935 Dostupné online
  10. ↑ Rok 1468 a Třebíč Dostupné online

Externí odkazy