Tentokrát prozkoumáme fascinující svět Óda na radost. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Óda na radost předmětem studia, debat a obdivu. Ať už svými příspěvky v určité oblasti, vlivem na populární kulturu nebo svou relevanci v historii, Óda na radost zanechal ve světě nesmazatelnou stopu. V tomto článku se ponoříme do hluboké a podrobné analýzy Óda na radost, prozkoumáme jeho mnoho aspektů a nabídneme nový pohled na jeho dnešní důležitost. Připravte se na objevování všeho, co je o Óda na radost vědět!
Óda na radost | |
---|---|
![]() Schillerův rukopis básně | |
Autor | Friedrich Schiller |
Původní název | an die Freude |
Země | Německo |
Jazyk | němčina |
Žánr | óda |
Datum vydání | 1789 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Óda na radost (v němčině Ode an die Freude) je původně báseň napsaná Friedrichem Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi (vznikla jako hold Schillerovu příteli a nakladateli). Její zřejmě známější forma je ale upravená verze, která byla zhudebněna Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.
Mnohem méně známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 (a dalších).
V roce 1955 navrhl Radě Evropy Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, aby se Óda na radost stala evropskou hymnou. V roce 1972 byla skladba oficiálně uznána za hymnu Rady Evropy a v roce 1985 se stala oficiální hymnou Evropské unie. Jako hymna se používá pouze instrumentální verze. Instrumentální kompozice nové evropské hymny se ujal Herbert von Karajan, jeden z nejvýznamnějších dirigentů 20. století. Navrhl tři instrumentální verze - pro klavír, pro dechové nástroje a pro orchestr.
V letech 1956 až 1968 startovalo na olympijských hrách Společné německé družstvo, které jako hymnu používalo Ódu na radost.
|
|