V tomto článku prozkoumáme téma Ángel Ganivet do hloubky. Od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost budeme analyzovat všechny aspekty Ángel Ganivet a jeho význam v různých kontextech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme různé perspektivy, které existují ohledně Ángel Ganivet, a prozkoumáme, jak se vyvíjel v průběhu času. Kromě toho probereme jeho vliv v oblastech, jako je kultura, ekonomika a politika, a zamyslíme se nad jeho budoucností v neustále se měnícím světě. Připravte se na cestu za poznáním Ángel Ganivet a všeho, co tento koncept obnáší.
Ángel Ganivet | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Ángel Ganivet y García |
Narození | 13. prosince 1865 Granada |
Úmrtí | 29. listopadu 1898 (ve věku 32 let) Riga, ![]() |
Příčina úmrtí | utonutí |
Místo pohřbení | Cementerio de San José |
Povolání | diplomat, spisovatel, sociolog, novinář a básník |
Alma mater | Facultad de Filosofía y Letras (Universidad de Granada) Ústřední univerzita v Madridu Granadská univerzita |
Žánr | Esej |
Významná díla | Los trabajos del infatigable creador Pío Cid Idearium español |
Partner(ka) | Amelia Roldán Llanos |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ángel Ganivet García (13. prosinec 1865, Granada – 29. listopad 1898, Riga, Ruské impérium) byl španělský diplomat a esejista. Platí za předchůdce španělského literárního uskupení, zvaného Generace 98.[1][2]
Život Ángela Ganiveta Garcíi byl již odmalička poznamenán dvěma zásadními událostmi, a to ranou ztrátou svého otce a následnou dlouhou rehabilitací, která jej zachránila před hrozící amputací zlomené nohy.[3] Ángel posléze vystudoval filozofii a právo na univerzitě v Granadě, doktorát filozofie pak získal za obhájenou dizerační práci, La importancía de la lengua sánscrita y servicios que su estudio ha prestado a la ciencia del lenguaje en general y a la Gramática comparada en particular (zkr. česky Důležitost sanskrtu), na univerzitě v Madridu v prosinci roku 1889.[4] Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je soubor několika esejů, zvaný Španělské idearium, v němž se pokusil o historický výklad politicko-kulturního vývoje Španělska.[5]
V roce 1892 se seznámil se ženou svého života,[6] Kubánkou Amelií Roldánovou Llanosovou,[7] která mu v následujících letech porodila dceru Natalii, jež avšak poměrně záhy zemřela (1893–1893/1894), a syna Ángela Tristána (* 1894).[8]
Jako diplomat působil v Antverpách, Helsinkách a nakonec také v lotyšské Rize, kde na sklonku roku 1898 spáchal ve věku 32 let sebevraždu skokem do místní řeky Daugavy.[9]