Šoltys

V dnešním světě se Šoltys stala aktuálním a obecně zajímavým tématem pro široké spektrum společnosti. Od politiky po vědu, přes kulturu a technologie, Šoltys různými způsoby ovlivnil náš každodenní život. Existuje mnoho pohledů, ze kterých lze k Šoltys přistupovat, a každý z nich nabízí fascinující a neustále se vyvíjející panorama. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších dimenzí Šoltys, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a jeho projekci do budoucnosti.

Další významy jsou uvedeny na stránce Šoltys (rozcestník).

Šoltys (psáno také šoltýs[1][2]) byla funkce doprovázející pověření lokátora, zakladatele nebo zprostředkovatele osídlení obce na základě německého a valašského práva. Při kolonizaci podle valašského práva se nazýval také kenéz (ze slovanského kňaz). Na základě písemné smlouvy se zeměpánem získal šoltys na založení nové nebo osídlení staré, zpustlé osady výsady, které mu zajišťovaly výhodné majetkové poměry a dědičné rychtářství s určitou soudní a správní pravomocí. Zval osadníky, rozděloval půdu a byl výkonnou složkou mezi panstvem a poddanými. Od konce 17. století se pojmem šoltys označoval i rychtář, který neměl žádné výsady. Po urbářské regulaci za Marie Terezie (1767) instituce šoltýse zcela zanikla.

Původ slova

Slovo šoltys pochází z německého Schultheiss nebo Schuldheiß (ve střední horní němčině "vymahač závazku" < Schuld - závazek, dluh + heischen – vymáhat , vyžadovat, vyzývat) a označovalo soudně-výkonné pravomoci šoltyse, v polatinštěné podobě scultetus nebo sculteus. V české, německé nebo latinské podobě je základem mnoha příjmení – Šoltys, Šulc, Šolc, Schulz(e), Škultéty, Škult apod.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šoltýs na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Internetová jazyková příručka. Dostupné online.
  2. ↑ Akademický slovník cizích slov

Související články