V dnešním světě se Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin stává stále aktuálnějším tématem zájmu. Ať už mluvíme o technologii, vědě, politice, ekonomii nebo jakémkoli jiném oboru, Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin hraje v našich životech zásadní roli. S rozvojem společnosti a rozvojem nových myšlenek získal Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin důležitost, kterou nelze ignorovat. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po současnou evoluci je Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v současném světě neustále předmětem diskusí.
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (anglicky Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, zkráceně CITES; jinak známá také jako Washingtonská úmluva) je jedna z nejdůležitějších dohod chránících rostliny a živočichy na mezinárodní úrovni. Jejím smyslem je celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
CITES se týká nejen exemplářů z přírody, ale i živočichů a rostlin odchovaných v zajetí nebo vypěstovaných, pokud žijí/rostou i ve volné přírodě. Nezahrnuje domestikovaná zvířata a kulturní rostliny.
Smlouva nabyla platnosti v červenci 1975 a přijalo ji (stav roku 2017) 183 smluvních států.
CITES obsahuje seznamy druhů, kterých se týká. Jsou uvedeny v jednotlivých přílohách:
EU pohlíží na některé druhy přísněji a proto zavádí vlastní kategorie:
Databáze CITES je spravovaná UNEP-WCMC.
Přínosy CITES:
Problémy CITES:
V Evropské unii platí nařízení rady (ES) č. 338/97 z 9. prosince 1996 o ochraně volně žijících druhů živočichů a rostlin směrnicí o obchodu s nimi. Tato směrnice je v některých částech přísnější než samotná Washingtonská úmluva.
V ČR je obchod s ohroženými druhy regulován zákonem 100/2004 Sb.[1][2] Tato zákonná úprava je přísnější než původní smlouva. Mimo jiné požaduje prokázat původ jedinců i ve vlastnictví soukromých a fyzických osob.
V roce 2008 je připravována novelizace uvedeného zákona. Některé pasáže této novely vyvolaly protesty chovatelských organizací, pěstitelů kaktusů a orchidejí i námitky odborníků [3][4][5][6][7]