Élysion

V tomto článku se do hloubky podíváme na téma Élysion a jeho vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Od svého dopadu na ekonomiku až po roli ve společnosti je Élysion tématem, které vzbuzuje zájem odborníků i nadšenců. Během několika následujících řádků budeme analyzovat různé aspekty Élysion a pokusíme se osvětlit některé neznámé kolem tohoto jevu. Kromě toho prozkoumáme, jak se Élysion vyvíjel v průběhu času a jaký byl jeho dopad na populární kulturu. Bezpochyby jde o fascinující téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.

Franz Nadorp: Goethe přichází do Elysia (kolem 1850)

Élysion, starořecky Ἠλύσιον, latinsky Elysium, bylo v řecké mytologii místo na západním okraji Země, kam bohové mohou za živa přenést své oblíbence. Později místo pobytu spravedlivých duší v podsvětí.

Starověká mytologie

Nesmrtelní hrdinové tam blaženě žijí za stálého jara a bez starostí.[1] Hésiodos mluví o „ostrovech blažených“.[2] Později je chápáno jako součást podsvětí, kam přicházejí duše počestných lidí (na rozdíl od Tartaru, kde jsou duše provinilých trestány).[3]

Podle Homéra to bylo sluncem zalité místo na této straně oceánu, podle Hésioda ostrov duší, podle Pindara je na tomto ostrově palác Kronův (Saturnův). Podle Vergilia se zde setkal Aineiás se svým otcem Anchísem.

Pozdější významy

V křesťanství se Elysiem rozuměl ráj, nebe, odtud také „Elysejská pole“ (Avenue des Champs-Élysées) v Paříži. Název Elysium se často vyskytuje v populární kultuře, v hudbě i filmu.[4]

Na Marsu dostala tento název štítová sopka Elysium Mons.

Reference

  1. ↑ Homér, Odysseia 4.561 n.
  2. ↑ Hésiodos, Práce a dni, 167 n.
  3. ↑ Encyklopedie antiky, s. 168.
  4. ↑ Elysium (2013). : Dostupné online. 

Literatura

  • Ludvík Svoboda a kolektiv: Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973, s. 168, heslo Élysion
  • Ottův slovník naučný – svazek 8, str. 557 – heslo Elysium

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Elysium na Wikimedia Commons