V tomto článku hluboce prozkoumáme fascinující svět Ádi Šankara. Od jeho počátků až po jeho význam dnes se ponoříme na cestu, která nám umožní důkladně porozumět jeho dopadu na různé aspekty společnosti. Budeme analyzovat jeho vliv v tak rozmanitých oblastech, jako je kultura, ekonomika a politika, odhalíme jeho mnohostranné aspekty a jeho roli při utváření současného světa. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme výzvy a příležitosti, které Ádi Šankara představuje, a také možné důsledky pro budoucnost. Doufáme, že na konci této cesty jsme našim čtenářům poskytli hlubší a úplnější pochopení Ádi Šankara a otevřeli jim nové perspektivy k reflexi a debatě o jeho důležitosti v dnešním světě.
Ádi Šankara | |
---|---|
![]() | |
Narození | 509 př. n. l. Kalada, Kerala, Indie |
Úmrtí | 477 př. n. l. Kedarnath, Uttarakhand, Indie |
Povolání | filozof a spisovatel |
Nábož. vyznání | hinduismus Advaita-védánta |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ádi Šankara (v dévanágarí आदि शङ्कर), známý také pod jménem Šankara Bhagavatpádáčárja (učitel u nohou íšvary) a Ádi Šankaráčárja (první Šankaráčárja kláštera Džjótir Math[1]) byl indický filozof a nejvýznamnější představitel školy védánty.[2]
Šankara byl první indický filosof, který formuloval indickou filosofickou školu advaita-védántu. Jeho učení bylo založené na čistém monismu a ztotožnění individuálního bytí (átma) s universálním bytím (brahman).[3][4] Základní ideou Šankarova čistého monismu je uznání absolutní reality jediného světového ducha — bráhmana. Viditelný svět považoval za projev bráhmana, který vytváří tento svět pomocí magické síly máje.[2]
Ádi Šankara cestoval po Indii za účelem propagace filosofie jedné reality v diskusích s nejznámějšími indickými filosofy a světci. Založil ve čtyřech hlavních oblastech Indie kláštery (matha) a jejich představenými se stali jeho žáci Padma-páda, Hasta-málaka, Tótakáčárja a Vartika-kára, aby tuto nauku udržovali. Šankara sám napsal komentáře na všechny prasthánatrají (Bhagavadgítu, Brahmasútru a hlavní Upanišady) v Gaudapádíja-karikách. Známá jsou také filosofická pojednání o védántské filosofii jedné reality v Upadéša-sahasrí. Šankara citoval často z upanišad, když argumentoval proti učení sánkhji a jiným indickým filosofickým školám. Napsal i mnoho stóter (básní) oslavujících Kršnu, Višnua, Šivu, Déví, Gangu a další. Jeho údajně poslední dílo se nazývá Prabódha sudhákara (Měsíc Probuzení), v němž oslavuje čistou bhakti ke Kršnovi.[5]
Tradiční spisy o Šankarově životě známé jako Šankara vidžajam (Šankarovo vítězství) obsahují historické a bibliografické materiály o Šankarově životě. Nejznámější jsou: Mádhvíja Šankara vidžaja od Mádhvy ze 14. století, Čidvilásíja Šankara vidžaja od Čidvilásy z 15. až 17. století a Kéralíja Šankara vidžaja z oblasti Kérala ze 17. století (Šankara-Dig-Vidžaja). Podle těchto spisů se Šankara narodil v roce 788 v Kaladě otci jménem Šivaguru a matce Árjambě z bráhmanské komunity Nambudiri (Namboothiri). Ve skutečnosti se však v případě tohoto Šankary jedná o Abhinava Šankaru, zatímco Ádi Šankara, který opustil tento svět ve věku 32 let, žil podle datace čtyř védských klášterů jím založených (Góvardhana Pitham, Dváraka Pitham, Jotir Pitham a Kanči Pitham) v letech 509-477 př. n. l. a v dějinách Šankarů ho do Abhinavy Šankary následovali ještě Kripa Šankara, Udžvala Šankara a Muka Šankara. Pátý Šankara Abhinava byl prvním Šankaračarjou čili vedoucím představitelem Šringeri Pithamu, omylně počítaného mezi čtvero klášterů Ádi Šankary (Čaturamnaja Pithami) namísto Kanči Pithamu.