Radikální strana (Itálie)

Radikální strana byla po celá desetiletí batou antiklerikalismu , obanského libertarianismu , liberalismu a radikalismu v Itálii a také environmentalismu . Strana se navrhla jako nejsilnjí opozice vi italskému politickému establishmentu, vnímána jako zkorumpovaná a konzervativní. Akoli nikdy nedosáhla vysokého podílu hlas a nikdy se neúastnila vlády, mla strana úzké vztahy s ostatními stranami italské levice - od republikán a socialist po komunisty a proletáskou demokracii - a otevela své ady i lenm dalích strany prostednictvím duálního lenství.

Dlouholetým vdcem strany byl Marco Pannella (19302016), který psobil jako len Poslanecké snmovny (19761994) a Evropského parlamentu (19792009), co vedlo stranu ve vtin voleb, které zpochybnila. V roce 1989 se PR transformovala na Nadnárodní radikální stranu . V prbhu devadesátých let vytvoili radikálové adu volebních seznam (zejména vetn seznamu Pannella a Bonino ), ani by mli strukturovanou stranu a nkdy se rozdlili mezi konkurenní seznamy. Poslední inkarnací strany jsou italtí radikálové , zaloená v roce 2001.

Djiny

Marco Pannella vede kampa za rozvodové referendum v roce 1974

PR bylo zaloeno v roce 1955 levým kídlem italské liberální strany jako ideální pokraování historické radikální strany , aktivní v letech 1877 a 1925, s drazem na liberální a sekulární otázky, jako je oddlení církve a státu a úplné provedení ústavy. . Mezi pední leny nové strany patili Bruno Villabruna , Mario Pannunzio , Ernesto Rossi , Leo Valiani , Guido Calogero , Giovanni Ferrara , Paolo Ungari , Eugenio Scalfari a Marco Pannella .

Po doasném rozputní PR znovu zaloili Pannella a Gianfranco Spadaccia v roce 1963 a dosáhli politického úspchu ve veobecných volbách 1976 , kdy vstoupily do parlamentu se tymi poslanci: Pannella, Emma Bonino , Adele Faccio a Mauro Mellini . Ve veobecných volbách v roce 1979 získala strana 3,5% hlas a zvolila 18 poslanc a dva senátory, co byl její nejlepí výsledek. Relativní úspch strany byl dsledkem nové ady zaujatý Pannella, který pesunul zamení strany k otázkám jako je rozvod a potratu , i kdy vyhrál ti referenda o tchto otázkách v roce 1974 a 1981. V roce 1979, v návaznosti na první Evropský parlament pímé volby se PR zapojila do koordinace evropských zelených a radikálních stran (CEGRP) a jejího neúspného úsilí o vytvoení jednotné celoevropské platformy pro zelenou a radikální politiku.

V 80. letech se strana více zamovala na mezinárodní a evropská témata. Pidruená k koordinaci evropské zelené a radikální strany / Evropské zelené koordinace , Pannella byl lenem Evropského parlamentu od roku 1979 a vedl stranu do nových válek proti hladu a ve prospch dalí evropské integrace . Stranou evropské píslunosti byly Technická skupina nezávislých (19791984), Non-Inscrits (19841989) a Zelená skupina . V roce 1989 se strana transformovala na Transnacionální radikální stranu , nevládní organizaci pracující v OSN a koordinující úsilí nkolika národních stran a uskupení pedevím na podporu lidských práv .

Radikálové se i nadále úastnili voleb prostednictvím seznamu antiprohibicionist na drogách , duhových zelených , seznamu Pannella , seznamu Bonino a seznamu Bonino-Pannella . V roce 2001 se znovu zorganizovali jako veírek s italskými radikály a Bonino slouil ve dvou vládách ( Prodi II -20062008 a Letta -20132014). Pannella zemela po dlouhé nemoci v roce 2016.

Ideologie

Enzo Tortora , Domenico Modugno a Marco Pannella v roce 1988

PR dala výraz transformaci italské spolenosti smrem k liberálnjímu chování a mylenkám v pováleném období. Anti-klerikální stranou, to umístilo sebe v rámci liberálního vlevo , asto pracovat pro jednotu vech stran italské doleva a navrhuje pijetí americkém stylu volebního systému zaloeného na systém relativní vtiny a transformace italských institucí na prezidentský systém , ale také je asto odmítána nkterými oblastmi samotné levice , zejména tmi, které jsou spojeny s italskou komunistickou stranou , kvli radikální podpoe radikál vi antikomunismu , jejich ekonomickému liberalismu a jejich víe v sociální, náboenské, politické, ekonomické a sexuální svobod. Strana byla známá také svou silnou vírou v pímou demokracii a zejména propagací referenda .

Asociace

V edesátých letech zahájila PR Italskou ligu pro rozvod ( Lega Italiana per il Divorzio , LID), které se podailo seadit sekulární strany do jednotné politické aliance a schválit zákon o rozvodu. V 70. letech se PR podailo zahájit hnutí za osvobození en ( Movimento di Liberazione della Donna , MLD) podporou aktivit Italského centra pro sterilizaci a potraty ( Centro Italiano Sterilizzazioni e Aborti , CISA) a poskytnutím podpory italská revoluní homosexuální sjednocená fronta ( Fronte Unitario Omosessuale Rivoluzionario Italiano , FUORI), jedna z prvních italských homosexuálních asociací. Vechny výe uvedené skupiny, stejn jako mnoho dalích, byly souástí radikálního hnutí, které bylo vdy organizováno spíe jako federace asociací s jediným problémem ne jako sjednocená strana.

Italská liga za rozvod nala velké sjednocení v referendu z roku 1974 na téma rozvodového práva. První zákon, který by legalizoval rozvod v Itálii, byl pijat ped temi lety a referendum inicioval Gabrio Lombardo s podporou kesanské církve jako reakní opozici vi jeho prchodu. Kampa vedená pro nehlas, v opozici vi kesanským demokratm, vedla vtinou neoficiální vdce strany Marco Pannella, který byl divokým zastáncem práv en. To vedlo k dalímu spojení s levicovými skupinami v Itálii v té dob, jako je italská socialistická strana a italská komunistická strana . Vzhledem k enormní kampani, kterou Pannella vynaloila, kdy rozvodové referendum vedlo k tomu, e zhruba 60% oban hlasovalo pro ochranu rozvodových zákon, byl tento úspch povaován za úspch Radikální strany, co posílilo víko.

PR nael své první spojení s Fuori! v 70. letech minulého století, kdy se Angelo Pezzana , len radikální strany a jeden ze zakladatel Italské revoluní homosexuální jednotné fronty, pokusil asociaci dále politizovat a propojit se stranou. V roce 1974, na 14. sjezdu Radikální strany, Fuori! byl oficiáln federován jako souást radikální strany, co mlo za následek nespokojenost a staení nkterých Fuori! lenové, napíklad Mario Mieli . Na 15. kongresu, který se konal v roce 1976, Fuori! oznámil seznam kandidát, kteí se ucházejí o posty uvnit strany, ím dolo k vbec prvnímu, kdy Itálie oteven kandidovala v rámci stranických voleb jako homosexuální obané, a do roku 1979 se Angelo Pezzana stal poslancem italského parlamentu. Pezzana byl ve funkci necelý msíc ped dchodem, ale nadále psal o svých zkuenostech s prosazováním italských homosexuálních práv, jak to usnadnila radikální strana.

Povaován za raný píklad politické strany pikládající dleitost ekologickým problémm, od roku 1972 PR také formovala ekologické organizace, vetn italské kapitoly Pátel Zem , Ligy proti vivisekci a Ligy proti lovu.

Populární podpora

Emma Bonino s italským prezidentem Sandrem Pertinim v roce 1985

PR díky masivní organizaci a eklektickému profilu nikdy nezískalo ve volbách masivní podporu. Strana navíc nepodala kandidáty pro vechny volby a nkdy dokonce podporovala, e se zdreli hlasování. Nejsilnjí projev Radikál byl ve veobecných volbách 1979 , kdy získal 3,5% hlas a 18 poslanc.

PR si vedlo lépe na severu (zejména v Piemontu ) a ve velkých mstech (ím, Milán , Turín a Neapol ) ne na jihu a ve venkovských oblastech.

Volební výsledky

Italský parlament

Poslanecká snmovna
Volební rok	Hlasy	%	Sedadla	+/	Vdce
1958	405,574 (9.)	1,37	6/596	-	Bruno Villabruna
1963	Nebel	-	0/630	6	Bruno Villabruna
1968	Nebel	-	0/630	-	Marco Pannella
1972	Nebel	-	0/630	-	Marco Pannella
1976	394 212 (9.)	1,07	4/630	4	Marco Pannella
1979	1 264 870 (6.)	3,45	18/630	14	Marco Pannella
1983	809 810 (8.)	2.19	11/630	7	Marco Pannella
1987	987,720 (7.)	2,56	13/630	2	Francesco Rutelli

Senát republiky
Volební rok	Hlasy	%	Sedadla	+/	Vdce
1958	363 462 (9.)	1,39	0/246	-	Bruno Villabruna
1963	Nebel	-	0/315	-	Bruno Villabruna
1968	Nebel	-	0/315	-	Marco Pannella
1972	Nebel	-	0/315	-	Marco Pannella
1976	265,947 (9.)	0,85	0/315	-	Marco Pannella
1979	413 444 (6.)	1.32	2/315	2	Marco Pannella
1983	548,229 (8.)	1,76	1/315	1	Marco Pannella
1987	572461 (6.)	1,77	3/315	2	Francesco Rutelli

Evropský parlament

Evropský parlament
Volební rok	Hlasy	%	Sedadla	+/	Vdce
1979	1285 065 (6.)	3,67	3/81	-	Marco Pannella
1984	1199876 (7.)	3,67	3/81	-	Marco Pannella
1989	430,150 (11.)	1.24	1/81	2	Francesco Rutelli

Vedení lidí

• Sekretá: Mario Pannunzio (19561959), Leopoldo Piccardi (19591962), Bruno Villabruna (19621963), Marco Pannella (19631967), Gianfranco Spadaccia (19671968), Mauro Mellini (19681969), Angiolo Bandinelli (19691970), Roberto Cicciomessere (19701971), Angiolo Bandinelli (19711973), Giulio Ercolessi (19731974), Gianfranco Spadaccia (19741976), Adelaide Aglietta (19761978), Jean Fabre (19781979), Giuseppe Rippa (19791980), Francesco Rutelli (19801981), Marco Pannella (19811983), Roberto Cicciomessere (19831984), Giovanni Negri (19841988), Sergio Stanzani (1988 1989)
• Pedseda: Elio Vittorini (19621964), Gianfranco Spadaccia (19641967), Marco Pannella (19671975), Adele Faccio (19751976), Marco Pannella (19761981), Enzo Tortora (19811986), Marco Pannella (1986-1989)
• Vedoucí strany v Poslanecké snmovn : Marco Pannella (19761978), Emma Bonino (1978), Mauro Mellini (1979), Marco Pannella (1979), Adelaide Aglietta (19791982), Emma Bonino (19821983), Marco Pannella (1983-1984), Roberto Cicciomessere (1984), Francesco Rutelli (1984-1988), Giuseppe Calderisi (1988-1992), Marco Pannella (1992-1994)

Reference

Prameny

• Obecná chronologie radikální strany, 19551989 .
• Massimo L. Salvadori, Enciclopedia storica , Zanichelli , Bologna 2000.
• Massimo Teodori ; Piero Ignazi ; Angelo Panebianco , I nuovi Radicali 19551977 , Mondadori, Milan 1977.
• Lorenza Ponzone, Il Partito Radicale nella storia politica italiana: 19621989 , Schena, Fasano 1993.
• David Busato, Il Partito Radicale in Italia da Mario Pannunzio a Marco Pannella , 1996.