V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Zvonice (Brno-Slatina) na různé aspekty naší společnosti a každodenního života. Zvonice (Brno-Slatina) je v poslední době předmětem zájmu a debat, vyvolává kontroverze a probouzí zájem různých skupin populace. Od svého vzniku Zvonice (Brno-Slatina) generuje spekulace, teorie a úvahy o svém vlivu v různých oblastech, od ekonomie po kulturu. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé úhly pohledu a perspektivy kolem Zvonice (Brno-Slatina) s cílem poskytnout našim čtenářům širokou a obohacující vizi tohoto fenoménu.
Zvonice | |
---|---|
Poloha | |
Adresa | Slatina, ![]() |
Ulice | Přemyslovo náměstí |
Souřadnice | 49°10′37,26″ s. š., 16°41′15,47″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 34862/7-76 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zvonice v Brně-Slatině (nesprávně označovaná jako kaple svatého Floriána[1][2]) je barokní zvonice, nacházející se na východním okraji Přemyslova náměstí v městské části Brno-Slatina.
Obecní zvonici dal na prosby slatinských občanů roku 1703 podle projektu stavitele Domenica Martinelliho postavit majitel líšeňského panství Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat. Základní kámen byl položen 28. června 1703 a již 4. října byla vysvěcena.[3] Jedná se o otevřenou stavbu s půdorysem trojúhelníku s uříznutými rohy. Nad středem zvonice, zaklenuté lunetami, se nachází lucerna se zvonem. V rohových pylonech stojí v nikách tři sochy v životní velikosti, svatého Floriána, svatého Václava a svatého Leopolda.[1]
Roku 1803 byla zvonice restaurována a původní zvon byl nahrazen novým, který byl později v roce 1876 přelit. V roce 1846 byla zvonice poškozena při bouři.[3]
Od roku 1964 je zvonice památkově chráněna.[4]
Z objektu se stal symbol Slatiny, odkud zvoník vyzvání zemřelým na jejich poslední cestu (zvon tak slouží pouze jako umíráček). K liturgickým účelům se nevyužívá, protože stojí na dopravně příliš frekventovaném místě (silniční průtah Slatinou). Vnitřek zvonice chrání mříž jako obrana před vandaly.[5]