Zákon svatosti
V tomto článku podrobně prozkoumáme koncept Zákon svatosti a jeho význam v různých kontextech. Je nezbytné pochopit význam Zákon svatosti v naší současné společnosti a také jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Během této analýzy prozkoumáme důsledky a aplikace Zákon svatosti v různých oblastech, od kultury a historie po vědu a technologii. Stejně tak budeme zkoumat dopad Zákon svatosti na současnou společnost a její vývoj v čase. Tento článek si klade za cíl poskytnout komplexní a aktuální pohled na Zákon svatosti s cílem podpořit hlubší pochopení jeho důležitosti a přínosu pro společnost.
Jako zákon svatosti se označuje celek kapitol 17–26 starozákonní knihy Levitikus. Jedná se o relativně samostatný zákoník, včleněný do textu Pentateuchu. Pro zákon svatosti se používá označení H. Svůj název dostal tento zákoník podle často v různých obměnách opakované výzvy Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý (19,2). Základem všech zákonů je zde svatost Boží, kvůli které má Izrael zákony zachovávat. Snad nejčastější formulací Boží svatosti je prosté, absolutní tvrzení (neboť) já jsem Hospodin.
Biblická kritika považuje zákon svatosti za součást tzv. kněžského kodexu (P), přičemž názory na vzájemný vztah těchto dvou celků se různí. Podle převládajícího názorového směru představuje H samostatný starší dokument, který byl použit při sestavování kněžského kodexu. Existují však i práce dokládající, že H vznikl později a byl do P dodatečně doplněn. Co se datace týče, Julius Wellhausen datuje oba dokumenty do doby poexilní, stejně tak většina biblistů, kteří z něj vycházejí. V novější době se však objevují teorie (Kaufman, Friedman), které kladou původ obou dokumentů do doby prvního chrámu.