Yann Tiersen
V dnešním světě získal Yann Tiersen neočekávaný význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho rezonanci v populární kultuře nebo jeho významu v akademické oblasti, Yann Tiersen se stal ústředním tématem debat a úvah. Od svých počátků až po dnešní vývoj Yann Tiersen označoval před a po ve způsobu, jakým vnímáme svět kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Yann Tiersen, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a jeho roli při utváření naší reality.
| Yann Tiersen | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Yann Pierre Tiersen |
| Narození | 23. června 1970 (54 let) Brest |
| Původ | Brest |
| Žánry | minimalismus, neoklasicismus a rock |
| Povolání | hudební skladatel, zpěvák, klavírista, skladatel filmové hudby, písničkář a hudebník |
| Nástroje | klavír, multiinstrumentalista a hlas |
| Vydavatelé | Virgin EMI Mute Records |
| Ocenění | rytíř Řádu umění a literatury |
| Manžel(ka) | Émilie Quinquis (od 2016) Natacha Régnierová |
| Děti | Elliott Armen |
| Sídlo | Ouessant |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Guillaume Yann Tiersen (* 23. června 1970) je avantgardní francouzský hudebník, v jehož tvorbě se velice často objevují melodie klavíru, akordeonu a houslí. Proslavil se zejména hudebním doprovodem k filmům jako je Amélie z Montmartru a Good Bye, Lenin!. Dne 19. března 2007 měl Yann Tiersen koncert v pražském Divadle Archa.
Biografie
Tiersen se narodil ve Francii roku 1970. Absolvoval několik hudebních akademií (např. v Rennes, Nantes, a Boulogne). Na počátku osmdesátých let byl jako puberťák ovlivněn proto-punkovými The Stooges a post-punkovými kapelami jako Joy Division. Než začal vydávat pod svým vlastním jménem, nahrál pár hudebních kulis pro několik her a krátkých filmů jako La Vie Rêvée des Anges (1998, Erick Zonca), Alice et Martin (1998, André Téchiné), Qui Plume la Lune? (Christine Carrière, 1999). Poté se trochu proslavil svým třetím albem Le Phare, ale pouze ve Francii. Jeho největším úspěchem byl zřejmě soundtrack Le fabuleux destin d'Amélie Poulain, který byl směsicí nových a už vydaných skladeb.
Diskografie
- La Valse des Monstres (1995)
- Rue des Cascades (1996)
- Le Phare (1998)
- Tout est Calme (1999)
- Black Session (1999)
- Amélie Original Soundtrack (2001)
- L'Absente (2001)
- Good Bye Lenin! Original Soundtrack (2003)
- Yann Tiersen & Shannon Wright (2004)
- Les Retrouvailles (2005)
- On Tour (2006)
- Tabarly (2008)
- Dust Lane (2010)
- Skyline (2011)
- ∞ (2014)
- EUSA (2016)
- All (2019)
- Portrait (2019)
- Kerber (2021)
- 11 5 18 2 5 18 (2022)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Yann Tiersen na Wikimedia Commons 
Osoba Yann Tiersen ve Wikicitátech- (anglicky) Oficiální stránka Yanna Tiersena
- (anglicky) Yann Tiersen na Last.fm
- Reportáž z koncertu v pražské Arše Archivováno 7. 6. 2007 na Wayback Machine.
- Článek o Yannu Tiersenovi a jeho životě
- Ukázka hudby na youtube
- recenze desky Infinity na Creative Block
