V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Władysław Rubin a vše, co toto téma nabízí. Od jeho dopadu na společnost až po jeho relevanci dnes je Władysław Rubin tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé aspekty související s Władysław Rubin a poskytneme našim čtenářům kompletní a obohacující vizi. Ať už díky svému vlivu na historii, jeho důležitosti v populární kultuře nebo jeho významu v každodenním životě, Władysław Rubin se stal nevyhnutelným tématem diskuse a v tomto článku se ponoříme do jeho složitosti a významu.
Władysław Rubin | |
---|---|
![]() | |
Narození | 20. září 1917 Polsko |
Úmrtí | 28. listopadu 1990 (ve věku 73 let) Vatikán |
Příčina úmrtí | Alzheimerova choroba |
Alma mater | Papežská univerzita Gregoriana Lvovská univerzita Univerzita Saint-Joseph |
Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
Ocenění | Řád bílé orlice |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | pomocný biskup (od 1964) titulární biskup (od 1964) kardinál (od 1979) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Władysław kardinál Rubin (20. září 1917 – 28. listopadu 1990 Řím) byl polský římskokatolický kněz, vysoký úředník římské kurie a kardinál.
Po maturitě v Tarnopolu vstoupil do semináře ve Lvově, později přerušil studium v semináři a studoval medicímu. Po vypuknutí druhé světové války a obsazení východní části Polska Rudou armádou se snažil uprchnout do Rumunska, byl však sovětskou policií zadržen a uvězněn v gulagu. Po zformování polské armády v SSSR vstoupil do jejich řad. Po opouštění SSSR odcestoval do Bejrútu, kde studoval teologii a po skončení druhé světové války byl 30. června 1946 vysvěcen. Působil nadále v Libanonu, věnoval se pastoraci polských emigrantů. V roce 1949 začal studovat na papežské univerzitě Gregoriana právo, v letech 1959 až 1964 byl rektorem Polské koleje v Římě.
V roce 1964 ho papež Pavel VI. jmenoval pomocným biskupem arcidiecéze hnězdenské, biskupské svěcení přijal 29. listopadu téhož roku. Stal se delegátem polského primase Stefana Wyszyńského pro polské emigranty a exulanty. Tuto funkci zastával až do roku 1980. Při konzistoři 30. června 1979 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V letech 1980 až 1985 vykonával funkci prefekta Kongregace pro východní církve.