V dnešním světě je Wikipedie:Pravopisné rady téma, které je stále aktuálnější. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, významu ve vědecké oblasti nebo vlivu na populární kulturu, Wikipedie:Pravopisné rady se stal tématem obecného zájmu. Jak konverzace kolem Wikipedie:Pravopisné rady pokračují, je důležité pochopit jeho význam a důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Wikipedie:Pravopisné rady a analyzujeme jeho roli v současném světě. Od jeho vzniku až po jeho dopad na současnost se ponoříme do fascinujícího vesmíru Wikipedie:Pravopisné rady a objevíme vše, co toto téma nabízí.
Zde se nacházejí praktická poučení o pravopisných jevech, které jsou – podle četnosti chyb – uživatelům internetu a některým přispěvatelům Wikipedie méně známé. Podrobnější a úplné informace lze najít v Pravidlech českého pravopisu nebo v mluvnici. Závazná pravidla týkající se pravopisu na Wikipedii se nacházejí na stránce Wikipedie:Pravopis.
Vlastní jména na -us, -os, -es, -as (latinská a řecká) rodu mužského mají ostatní tvary bez -us, -os, -es, -as podle vzoru pán, jako Augustus, Olympos, Homéros (zpravidla Olymp, Homér), Aristoteles, Pythagoras – Augusta, Olympu, Homéra, Aristotela, Pythagora (u jmen na -as také řidčeji podle vzoru předseda, tedy Pythagory).
Také obecná jména latinského původu na -us mají zpravidla ostatní pády bez -us, srov. socialismus – socialismu, humanismus – humanismu (a jiná na -ismus), a dále cyklus, rytmus – cyklu, rytmu aj. Ale je cirkus – cirkusu, luxus – luxusu, turnus – turnusu apod.
Jména zakončená na -ius mají rovněž v ostatních pádech tvary bez -us, jako Vergilius, génius, rádius, 2. pád Vergilia, génia, rádia...; v množném čísle mají tato jména ve 4. a 7. pádě tvary podle měkkého vzoru, 4. pád génie, 7. pád génii.
Příjmení na -us (-ius) mají v ostatních pádech tvary s tímto zakončením, nebo řidčeji bez něho (např. Mathesius, 2. pád Mathesia i Mathesiuse, Kramerius, 2. pád Krameria i Krameriuse, Serbus – Serbuse apod.).
U značného počtu latinských a řeckých místních a osobních jmen jinak zakončených se rovněž neshoduje zakončení 1. pádu s kmenem v pádech ostatních, jako Nero – Nerona, Cicero – Cicerona, Apollo (n. Apollón) – Apollóna, Paris – Parida, Artemis – Artemidy, Pallas – Pallady, Jupiter – Jova.
Výňatek ze Stručné mluvnice české, SPN 1992, str. 78.
Více viz Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen.
Pokud je číslo následováno jednotkou s mezerou, jde o dvě slova: 10 kg = deset kilogramů. Kdežto v případě bez mezery jde o přídavné jméno, tedy o jedno slovo: 10kg = desetikilogramový.
Týká se i dalších jednotek, takže správně jsou následující výrazy:
Nesprávně je 15ti letý kapitán či 15-ti letý kapitán.
Poznámka: v případě psaní čísla s jednotkou, např. 10 kg banánů, je vhodné mezi číslo a jednotku místo obyčejné mezery vkládat mezeru nezlomitelnou (
): „10 kg“
dá výsledek „10 kg“.
V češtině se označují vždy tečkou:
Přidávání koncovek k číselnému zápisu typu 5-tá verze, 17-tého listopadu, 1-ní místo není správně.
V případě, že číslo je za substantivem, např. bod 5, když tečka se nenapíše, se také vyslovuje jako číslovka základní „bod pět“, s tečkou jde o číslovku řadovou „bod pátý“ – i na konci oznamovací věty.
Obdobně se žádné koncovky nepřidávají při číselném vyjádření skloňovaných tvarů základních číslovek, např.
Jednak to ani není ekonomické, a navíc je přece neslušné podezírat čtenáře z toho, že neumí skloňovat.
Pokud je potřeba napsat slovo složené z číslovek psaných číslicemi a jiných slovních druhů, píše se bez mezery a bez přidání jakékoliv koncovky za číslovku. Např.
Nová pravidla českého pravopisu z roku 1993 pokračují v tendenci přizpůsobování některých cizích slov českému pravopisu a výslovnosti a přibližování obecné a nespisovné češtiny češtině spisovné. Tvary tehdy nově uznané za spisovné jsou psány tučně, tvary starší kurzivou. Přehled není vyčerpávající.
Pokud název označení místa, budovy apod. začíná předložkou, píše se podle obecných pravidel pravopisu od roku 1993 předložka i první následující slovo s velkým počátečním písmenem. Nepíše se tedy ulice U lesa, ale U Lesa. V odborných místopisných textech však lze velkým nebo malým písmenem podle pravidel i nadále rozlišovat původ pojmenování: např. ulice U rybníčku je pojmenována podle bezejmenného rybníčku, ulice U Rybníčku podle místního názvu Rybníček. Úředně schvalovaný nebo registrovaný název (například název ulice) platí v té podobě, v jaké byl stanoven nebo zapsán, bez ohledu na to, zda je jazykově, pravopisně a věcně správný.
Nezapomeňte, že pokud přivlastňujeme podmětu, je v češtině (na rozdíl od angličtiny či jiných jazyků, odkud zřejmě častá chyba pramení) potřeba užít zvratné zájmeno „svůj“. Správně je tedy „Zeptejte se svého lékárníka“, nikoliv „Zeptejte se Vašeho lékárníka“. Zvažte též, zda je užití přivlastňovacího zájmena opravdu nutné.
Čelní (vztahující se k čelu) je např. čelní dutina, čelní lalok, čelní útok. Čelný (stojící v čele) je např. čelný představitel. Podrobněji zde.
Flota je loďstvo, soubor lodí určité země, případně velká skupina lodí. Flotila (zdrobnělina od flota) označuje menší skupinu lodí, oddíl loďstva.
Název státu Irák se píše s krátkým velkým I na začátku. Název státu Írán se píše s dlouhým velkým Í na začátku.
Přídavné jméno raný znamená časný – raný salát, raný středověk. S výrazem -ranný se lze setkat u přídavných jmen vytvořených od slova rána – šestiranný kolt. Jako méně časté samostatné slovo je odvozeno od rána ve významu zranění, např. ranné krvácení (= krvácení z rány) nebo ranné hojení (= hojení rány).
Něco, co vyhovuje platným normám, je standardní. Písmeno t se píše ve slově standarta, tj. vlajka.
Statut je předpis či organizační řád (doslova ústava, od latinského slovesa statuere – postavit, ustavit). Status (od latinského slovesa stare – stát) lze přeložit též jako postavení a týká se osob či stavu věci. Druhý pád slova status má vedle základní podoby statusu též podoby statu nebo statutu, která je shodná s tvarem druhého pádu slova statut, avšak tyto alternativní podoby se používají spíše v odborném stylu nebo při skloňování slovního spojení status quo.
Živelní je např. živelní katastrofa, živelní pohroma, ale i živelní pojištění (mající vztah k živlům) × živelný je neovladatelný, nezkrotný, spontánní. Podrobněji zde.
Správné tvary podmiňovacího způsobu jsou bych, bys, by, bychom, byste, by, obdobně abyste, kdybychom apod. Tvar *bysme a tvary *by jsme, *by jste atd. jsou chybné.
Pokud následuje zvratné zájmeno se, si, pak ve druhé osobě jednotného čísla koncovka -s přechází k němu: kdybys → kdyby ses, udělal bys → udělal by sis.
Správný tvar je s jedním n, tedy dceřiná. To platí i o ostatních tvarech jako je dceřiný, dceřiných, dceřinými apod.
Vzniklo spojením environ (fr. prostředí) a koncovkou -ment, správný tvar je tedy s -n- environment-. Platí pro všechna odvozená slova (environmentalista, environmentalistický, environmentalistika atd.)
Univerzity jsou pojmenované podle osob (Johna Harvarda a syna Lelanda Stanforda) takže správné tvary jsou s koncovkou -ova.
Správný tvar je konsenzus, složenina z latinského con- (společně) a sentio (cítit).
Správný tvar je ližiny, vzniklo jako zdrobnělina od líhy, trámců podkládaných pod těžká břemena. Souvisí se slovem ležet a nemá tedy nic společného se slovem lyže, které bylo převzato z ruštiny a souvisí s klouzáním.
Správný tvar je modlitba. Srov. modlit se, modla, modlení apod.
Správný tvar je perzekvovat (z latinského persequi ), tedy provádět perzekuci (z lat. persecutio). Podobně též exekvovat a nikoliv častěji chybně používané *exekuovat.
Správný tvar je protežovat. Pochází z francouzského protégé = chráněnec, nemá nic společného s protěží – rostlinou – ani s tíhou (těžkostí). Souvisí se slovem protekce (původně ochrana).
Od slov „sám“ a „zřejmý“ je správný tvar samozřejmě.
Správný tvar je tamější, protože je odvozený od slova tam a nikoliv tamní.
Terciární, podobně jako primární, sekundární a také kvartérní, které je odlišné od kvartální (vztahující se k čtvrtletí).
Viz není zkratka, ale rozkazovací způsob od slovesa vidět. Proto se za ním tečka nepíše.
Správný tvar podstatného jména je výjimka, obdobně i u slov odvozených: výjimečný. Naopak výchozí sloveso má tvar vyjímat. Podobně se mění délka samohlásek i při tvoření dalších slov, podstatné jméno ke slovesu vyhýbat zní výhybka, podobně dále vytáhnout – výtah, vyslýchat – výslech, vypláchnout – výplach, vyzkoumat – výzkum, vyvíjet – vývoj.
Správný tvar je vymýtit (od mýtiti = odstraňovati). Pomůcka: vymýcení.
Správný tvar je vymítat (zastaralý tvar od vymetati). Pomůcka: vymítání.
Ve Wikipedii se také můžete setkat s názvy společností, organizací nebo jiných objektů či subjektů, jejichž zápis neodpovídá obecným pravopisným nebo typografickým pravidlům.
Chybný nebo specifický pravopis názvu zapsaného v obchodním nebo obdobném rejstříku se považuje za směrodatnou součást názvu (například zápis části názvu velkými písmeny, nedodržení pravidel o psaní velkých písmen na začátku slov, označování hlásek písmeny a přepis cizojazyčných a přejatých slov, hranice a dělení slov, použití interpunkčních znamének.) Proto by měly být v textech náročných na přesnost používány v té podobě, v jaké jsou úředně zapsány. Rovněž je vhodné respektovat, zda označení obchodní formy, které je součástí názvu, je zapsáno zkratkou nebo celé, a dodržovat formu zápisu zkratky (s. r. o. není totožné jako spol. s r. o. nebo společnost s ručením omezeným, i když označují stejnou právní formu).
Naproti tomu specifičnosti a chyby typografického rázu obsažené v zápise v úředním rejstříku (chybějící mezery za interpunkčními tečkami a čárkami nebo před a za pomlčkou, záměna pomlčky a spojovníku) se obvykle za směrodatnou součást názvu nepovažují a jejich opravení na standardní tvar se obvykle nepovažuje za pozměňování názvu. Použití podoby uvedené v Obchodním rejstříku se však považuje z právního hlediska za přesnější.
Zachování pravopisných zvláštností nebo chyb v názvech se týká i jiných úředně schvalovaných názvů, například názvu státu (viz pomlčková válka), sídla, ulice nebo veřejného prostranství. Například v Praze se u úředních názvů ulic rozlišují ve slovech za předložkou malá a velká písmena podle původu názvu, zatímco v mnoha jiných obcích přijali zjednodušující zásadu, že ve slově za předložkou na začátku názvu se píše první písmeno velké.