Volby

Volby do iráckého parlamentu v lednu 2004

Volby jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie, kterým občané vybírají vládnoucí politiky a podílejí se na chodu země.

Občané delegují svého zástupce a předávají mu některé své pravomoci, vybírají jej při hlasování (vhazují volební lístek se jménem kandidáta do urny, nebo na příslušném stroji označí jméno svého kandidáta). Vítěz voleb, většinou jím je zvolená nadpoloviční většina, získá právo rozhodovat o zásadních věcech dotýkajících se všech obyvatel. Praktiky jako gerrymandering však volby dělají nespravedlivé.

V Evropě dlouhodobě dochází k poklesu účasti ve volbách. Bylo by mylné domnívat se, že vysoká účast ve volbách vypovídá o dokonalém demokratickém systému. Mnohdy je totiž opak pravdou a nejvyšší (vymáhanou) volební účast mají v diktaturách a totalitních režimech. Povinná volební účast je ale v různých státech. Demokratické volby jsou založené na principu přirozené výměny garnitury u moci bez nutnosti prolévání krve a převratů. Na tom, kolik občanů se aktivně zúčastní voleb, už tolik nezáleží. Volby mohou probíhat i do řady nestátních organizací.

Historie

Demokracie ve starověkém Řecku používala volbu losem. U odborných funkcí, kde volba losem byla riskantní, se volilo aklamačně (= veřejným hlasováním).

Současné druhy voleb

Volby mohou být organizovány jako:

Demokratické volby, včetně voleb v Česku, jsou většinou:

V historii se vyvinulo mnoho různých volebních systémů, v různých zemích světa se volí jinak.

Volby v jednotlivých zemích

Volby v Československu

První zákonodárný sbor v Československu, Revoluční národní shromáždění, nevznikl na základě voleb. Volilo se až od roku 1920 do dvoukomorového Národní shromáždění republiky Československé, které se skládalo se z Poslanecké sněmovny a Senátu. Po válce mělo Národní shromáždění pouze jednu komoru.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl omezen systém politických stran a volby se staly pouze formálními. V roce 1969 vzniklo Federální shromáždění, skládající se ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů, a zastupitelské sbory národních republik Česká národní rada a Slovenská národní rada. Po sametové revoluci v roce 1989 se systém politických stran začal obnovovat, v roce 1990 se opět konaly svobodné volby. Po rozpadu státu se Česká a Slovenská národní rada 1. ledna 1993 bez voleb změnily na parlamenty nově vzniklé České republiky a Slovenské republiky.

Volby v Česku

V Česku se volí do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecní samosprávy (obecní zastupitelstva a zastupitelstva městských částí nebo městských obvodů ve městech, kde městské části či městské obvody existují), do Senátu, do Poslanecké sněmovny a prezident. Volby probíhají na základě příslušných zákonů a osoba je do úřadu volena na dobu určitou.

Regulérnost voleb

To, zda volby nebyly ovlivněny, lze testovat i statisticky. Například Benfordův zákon poukázal na pravděpodobné manipulace během prezidentské volby v Íránu 2009. Systematické statistické neregulérnosti může přinést i korelace mezi účastí ve volbách a ziskem hlasů.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Což je poněkud nesystémové. Například dle zákona o léčivech musí být každá krabička opatřena popiskem i v Braillově písmu. Volební zákon však něco takového nemá a prakticky neumožňuje nevidomým naplnit toto základní demokratické právo tajné volby.

Reference

  1. ↑ ARNOLD, Carrie. The mathematicians who want to save democracy. S. 200–202. Nature . 2017-06. Roč. 546, čís. 7657, s. 200–202. Dostupné online. DOI 10.1038/546200a. (anglicky) 
  2. ↑ OXENHAM, Simon. The rise of political apathy in two charts. S. nature.2017.22106. Nature . 2017-06-06. S. nature.2017.22106. Dostupné online. DOI 10.1038/nature.2017.22106. (anglicky) 
  3. ↑ Šaradín, Pavel. "Volební účast ve volbách do obecních zastupitelstev v ČR." Středoevropské politické studie/Central European Political Studies Review 6.2–3 (2004).
  4. ↑ https://www.znovu.cz/ex/recko.htm - Demokracie ve starověkém Řecku
  5. ↑ http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=306 Archivováno 28. 7. 2017 na Wayback Machine. - Způsoby hlasování ve volbách a jejich historický vývoj: hlasovací technika jako stěžejní proměnná volebního procesu
  6. ↑ ROUKEMA, Boudewijn F. A first-digit anomaly in the 2009 Iranian presidential election. S. 164–199. Journal of Applied Statistics . 2014-01-02. Roč. 41, čís. 1, s. 164–199. Dostupné online. DOI 10.1080/02664763.2013.838664. (anglicky) 
  7. ↑ KLIMEK, Peter; YEGOROV, Yuri; HANEL, Rudolf; THURNER, Stefan. It’s not the voting that’s democracy, it’s the counting: statistical detection of systematic election irregularities. arxiv.org . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Portály: Politika