Vojtěch Tittelbach

Tentokrát prozkoumáme fascinující svět Vojtěch Tittelbach. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Vojtěch Tittelbach předmětem studia, debat a obdivu. Ať už svými příspěvky v určité oblasti, vlivem na populární kulturu nebo svou relevanci v historii, Vojtěch Tittelbach zanechal ve světě nesmazatelnou stopu. V tomto článku se ponoříme do hluboké a podrobné analýzy Vojtěch Tittelbach, prozkoumáme jeho mnoho aspektů a nabídneme nový pohled na jeho dnešní důležitost. Připravte se na objevování všeho, co je o Vojtěch Tittelbach vědět!

Vojtěch Tittelbach
Vojtěch Tittelbach
Vojtěch Tittelbach
Narození30. července 1900
Mutějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. září 1971 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Hrob Vojtěcha Tittelbacha
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, ilustrátor, grafik, učitel a typograf
OceněníStátní cena (1952)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Vojtěcha Tittelbacha na pražském Šáreckém hřbitově

Vojtěch Tittelbach (30. července 1900 Mutějovice[1] – 16. září 1971 Praha) byl český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog.

Život

Pocházel z Rakovnicka, narodil se v rodině učitele Viléma Tittlebacha (1859–??) a jeho manželky Marie Amalie, rozené Záhoříkové (1868–??).[1] V letech 1920–1925 absolvoval studium malířství a grafiky na AVU v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Poprvé veřejně vystoupil v roce 1924 ve studentském časopisu Trn. Byl levicového přesvědčení a již v roce 1929 podpořil Gottwaldovo bolševické vedení KSČ.[2] Byl členem Umělecké besedy, SVU Mánes, Skupiny 58 a Svazu československých výtvarných umělců.

Po roce 1945

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[3] V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[4]

Roku 1959 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vedl ateliér pro monumentální malbu až do svého onemocnění v roce 1970.[5]

Dílo

Zpočátku byl ovlivněn sociální grafikou a její expresívností, později pod vlivem surrealismu (Bludný rytíř). Ve 30. letech vytvořil stěžejní abstraktní díla technikou olejomalby. Věnoval se také grafické úpravě a ilustracím knížek, pro dvě desítky knih vytvořil kresby, koláže nebo fotomontáže. Po druhé světové válce vystřídala vliv expresívního výrazu v námětech z cirkusového prostředí (V manéži) tvorba v duchu socialistického realismu.

Socialistický realismus, ocenění

Za ilustrace k románu Marie Majerové Siréna (1951) a portréty Marie Majerové a Konstantina Biebla byl v roce 1952 oceněn státní cenou.[6] V monumentální tvorbě se realizoval malbou na stropě vstupní haly bývalého muzea Klementa Gottwalda v Praze,[7] kde v roce 1954 namaloval v pseudorenesančním prostředí dvě figurální skupiny symbolizující průmysl a zemědělství. Malba je na zlatém pozadí, střed stropu vyplnil Tittelbach pěticípou hvězdou se srpem a kadivem – rovněž ve zlatém poli.[8] V téže době vytvořil na čelní stěně prvního nádvoří Hrzánského paláce mozaiku Pionýři (ta byla po roce 1989 zakryta deskou). Pro „umělecký film“ z vesnického prostředí Po noci den (1955) navrhl kostýmy.[9][6] Koncem 50. let 20. století navázal na předválečnou tvorbu a dosáhl umělecké syntézy v obrazech ze sportovního a každodenního života.

Žáci

Z jeho ateliéru na Akademii výtvarných umění vyšly v letech 1962–1970 dvě desítky absolventů. Patřili k nim Jiří Altmann, Milada Anderlová-Daňhelová, Eva Činčerová, Petr Hampl, Ludmila Jandová, Jarmila Kaušitzová, Vladivoj Kotyza, Magda Rydvalová, Eva Sendlerová, Jaroslava Severová, Karel Stretti nebo Negatu Tesfaye.

Obrazy ve veřejných sbírkách

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Umělec bojující za život. Umělec bojující za život. 29. 7. 1980, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  4. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba . Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 . Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  5. ↑ Jiří Kotalík, Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799–1979). Praha 1979, s. 117.
  6. ↑ a b Vojtěch Tittelbach. Filmový přehled . . Dostupné online. 
  7. ↑ Díla vyjadřující současnost. Rudé právo. 8. 1. 1956, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Československý socialistický realismus: 1948–1958 ; . Příprava vydání Tereza Petišková, České muzeum výtvarných umění. 1. vyd. Praha: Gallery, 2002. 101 s. ISBN 978-80-86010-61-8. S. 43. 
  9. ↑ Po noci den (1955) | Tvůrci | ČSFD.cz. : Dostupné online. 
  10. ↑ Sbírky. GHMP . . Dostupné online. 
  11. ↑ LAB.SNG. Vojtěch Tittelbach - Torso. Web umenia . 1934 . Dostupné online. 
  12. ↑ Sbírka Rabasovy galerie Rakovník. www.rabasgallery.cz . . Dostupné online. 
  13. ↑ LAB.SNG. Web umenia. Web umenia . . Dostupné online. 

Literatura

  • Karel Konrád: Malíř Vojtěch Tittelbach. Soukromý tisk, grafická úprava Ladislav Sutnar. Praha 1938
  • Luboš Hlaváček: Vojtěch Tittelbach. Odeon Praha 1986

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.