V dnešním světě je Vojtěch Adamec téma, které vyvolává velký zájem a diskusi v různých oblastech. Jeho význam přesahuje hranice a jeho dopad je pociťován ve společnosti, ekonomice a kultuře. Význam Vojtěch Adamec vedl k tomu, že byl pečlivě prozkoumán a analyzován, aby bylo možné lépe porozumět jeho důsledkům a důsledkům. V tomto článku prozkoumáme téma Vojtěch Adamec z různých perspektiv s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi. Od svého vzniku až po současný stav, přes své možné budoucí scénáře, je Vojtěch Adamec tématem, které nenechává nikoho lhostejným, a proto je nezbytné se mu věnovat hluboce a promyšleně.
Akad. soch. Vojtěch Adamec | |
---|---|
![]() Vojtěch Adamec (2007) | |
Narození | 4. července 1933 Hulín ![]() |
Úmrtí | 28. března 2011 (ve věku 77 let) Hradec Králové ![]() |
Národnost | Češi |
Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | sochař |
Manžel(ka) | Marie Adamcová |
Příbuzní | Akad. soch. Marie Adamcová (manželka); Vojtěch Adamec mladší (syn) Kateřina Adamcová (snacha) |
Významná díla | Sousoší svatého Vojtěcha a Radima v Libici nad Cidlinou |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vojtěch Adamec (4. července 1933, Hulín – 28. března 2011, Hradec Králové) byl český sochař. Je znám především pro svoji sakrální tvorbu.
V roce 1952 ukončil maturitou studium na reálném gymnáziu v Kroměříži.[1] Pro kulacký původ mu bylo znemožněno studovat na vysoké škole a mít trvalý pobyt v rodném okrese. Svůj kádrový posudek si vylepšil jako brigádník na stavbě Nové huti Klementa Gottwalda. Na základě jeho mimořádného talentu mu prof. Otakar Španiel svým vlivem zajistil přijetí na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ač to odporovalo tehdejším ideologickým zásadám. Studoval tam mezi lety 1952–1960, nejprve v atelieru kresby a politické karikatury prof. Antonína Pelce, následně přešel do sochařského ateliéru prof. Josefa Wagnera, a k prof. Janu Bauchovi, u něhož studoval malbu. Roku 1961 získal stipendium. Po studiích se živil sekáním náhrobků, vlivem prašného prostředí a tíživé situace byl po 4 roky těžce nemocen. V nemoci mu byla oporou manželka Marie Adamcová, která se o něho na úkor své vlastní sochařské tvorby starala. Syn Vojtěch (* 1956) je kamenosochař, restaurátor a malíř.[2][3]
V raném období obdivoval Augusta Rodina, Josefa Mařatku, Gianlorenza Berniniho, ale také Henry Moora. Své vzory poznal z autopsie až při cestě do Francie roku 1967. Tragické vize projektoval do figurální tvorby (Podobizna otce, Vzepětí, Pád). Dále spolupracoval na sochařských projektech Vincence Makovského. V různých stylových polohách si vyzkoušel novou figuraci, strukturální i geometrickou abstrakci.
Věnoval se především volné figurální plastice, malbě a kresbě. Kromě figury či jejího torza, a portrétních bust, čerpal inspiraci v přírodě a vytvořil skupinu plastik s motivy včel, brouků a motýlů, připravenou nejdříve sérií kreseb. V monumentálním měřítku pak realizoval bronzovou plastiku Příroda pro nemocnici v Olomouci (1991–1992).
Oficiálním sakrálním zakázkám, které jej učinily veřejně známým, se více věnoval až v posledních dekádách života. Jde především o sousoší svatého Vojtěcha a Radima v Libici nad Cidlinou, sochu Jana Pavla II. v Hradci Králové, Vzkříšení v křížové cestě u Kuksu a busty královen v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. K oblíbeným materiálům V. Adamce patřil kámen, cement či bronz.
Svými díly je zastoupen státních sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Muzea umění v Olomouci, Galerie umění v Karlových Varech, v galeriích v Roudnici nad Labem, v Hořicích i jinde; ze soukromých sbírek převážně v Česku a v Německu.[3]