Vltavická brázda
V dnešním světě je Vltavická brázda téma, které vyvolává velký zájem a debaty. S pokrokem technologií a změnami v životním stylu se Vltavická brázda stal relevantním problémem, který ovlivňuje společnost jako celek. Z různých pohledů a výzkumů byl Vltavická brázda analyzován a byla navržena různá řešení k řešení tohoto problému. V tomto článku se ponoříme do nejdůležitějších aspektů souvisejících s Vltavická brázda, prozkoumáme jeho příčiny, důsledky a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme význam Vltavická brázda v různých kontextech, od osobní úrovně až po globální dopad.
| Vltavická brázda | |
|---|---|
 Vltavická brázda u Nové Pece | |
| Nejvyšší bod | 815 m n. m. (Želnavský vrch) |
| Rozloha | 136 km² |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Šumavské pláně, Boubínská hornatina, Prachatická hornatina, Želnavská hornatina, Českokrumlovská vrchovina, Trojmezenská hornatina |
| Podřazené jednotky | Hornovltavická brázda, Dolnovltavická brázda |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko Rakousko |
| Horniny | rula, žula |
| Povodí | Vltava |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-1F |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vltavická brázda je geomorfologický podcelek v jihovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 136 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 851 m.[1] Na západě sousedí s Šumavskými pláněmi, na severu s Boubínskou hornatinou, Prachatickou hornatinou a Želnavskou hornatinou, na východě s Českokrumlovskou vrchovinou a na jihu s Trojmezenskou hornatinou. Brázda je úzkou erozně denudační sníženinou protaženou ve směru severozápad – jihovýchod, s výškovou členitostí 50 – 100 m. Je založená na směrných tektonických poruchách, omezená příkrými zlomovými svahy. Ploché dno překrývá mocný kryt zvětralin, údolní niva Vltavy a četná rašeliniště (Mrtvý luh).
Geologická stavba
Vltavická brázda prochází téměř všemi horninovými komplexy moldanubika (biotitické granitizované ruly, ortoruly, biotitické migmatitické pararuly, svorové ruly kaplické série) a moldanubického plutonu (dvojslídný granodiorit, dvojslídná žula, porfyrovitá žula).
Vodstvo
Vltavickou brázdou protéká Vltava, stékají se zde Teplá a Studená Vltava. Více než třetina území je zatopena Lipenskou nádrží (Lipno I, 4870 ha).[2]
Odkazy
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ VLČEK, Vladimír a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 155.
Literatura
- DEMEK, Jaromír a kol. Geomorfologie Českých zemí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1965. 336 s. S. 50.