Vlhovití
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Vlhovití a všechny důsledky, které toto téma má na naši společnost. Od jeho počátků až po jeho současnou relevanci podrobně analyzujeme všechny aspekty, které činí Vlhovití předmětem zájmu mnoha studií a výzkumů. Prostřednictvím různých pohledů a přístupů se ponoříme do složitosti Vlhovití a budeme se zabývat jeho sociálními, kulturními, politickými a ekonomickými důsledky. Připravte se na objevování všeho za Vlhovití a ponořte se do světa znalostí a nových nápadů!
 Vlhovití | |
|---|---|
 vlha červenobradá (Nyctyornis amictus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | srostloprstí (Coraciiformes) |
| Čeleď | vlhovití (Meropidae) Rafinesque, 1815 |
 rozšíření vlhovitých | |
| Rody | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlhovití (Meropidae) je čeleď malých až středně velkých ptáků náležící do řádu srostloprstých (Coraciiformes). Obsahuje 25 druhů ve třech rodech. Obývají starý svět. Žijí v otevřené krajině s výjimkou africké vlhy safírové, která žije v deštném lese.
Potrava
Živí se většinou blanokřídlým hmyzem, loví jej za letu. Často loví hromadně. Úlovek zabijí úderem o větev a poté tlakem zobáku vyprázdní jedový váček žihadla.[1] Vyvrhují vývržky.
Rozmnožování
Hnízdí v norách, většinou v koloniích. Některé malé a lesní druhy hnízdí solitérně. Inkubace trvá zhruba 20 dní, mláďata se líhnou holá a slepá. Na krmení se podílí oba rodiče.
Seznam druhů
- rod Nyctyornis
- vlha červenobradá (Nyctyornis amictus)
- vlha modrobradá (Nyctyornis athertoni)
- rod Meropogon
- vlha celebeská (Meropogon forsteni)
- rod Merops
- vlha černohlavá (Merops breweri)
- vlha safírová (Merops muelleri)
- vlha sametová (Merops gularis)
- vlha vlaštovčí (Merops hirundineus)
- vlha malá (Merops pusillus)
- vlha modroprsá (Merops variegatus)
- vlha skořicovoprsá (Merops oreobates)
- vlha zelenočelá (Merops bulocki)
- vlha běločelá (Merops bullockoides)
- vlha somálská (Merops revoilii)
- vlha bělohrdlá (Merops albicollis)
- vlha Boehmova (Merops boehmi)
- vlha proměnlivá (Merops orientalis)
- vlha modrolící (Merops persicus)
- vlha zelená (Merops superciliosus)
- vlha modroocasá (Merops philippinus)
- vlha ozdobná (Merops ornatus)
- vlha malajská (Merops viridis)
- vlha hnědohlavá (Merops leschenaulti)
- vlha pestrá (Merops apiaster)
- vlha rudobřichá (Merops malimbicus)
- vlha núbijská (Merops nubicus)
Reference
- ↑ VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0857-8. Kapitola 7. Potravní zdroje a zažívací orgány, s. 173.
