Vlhovití

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Vlhovití a všechny důsledky, které toto téma má na naši společnost. Od jeho počátků až po jeho současnou relevanci podrobně analyzujeme všechny aspekty, které činí Vlhovití předmětem zájmu mnoha studií a výzkumů. Prostřednictvím různých pohledů a přístupů se ponoříme do složitosti Vlhovití a budeme se zabývat jeho sociálními, kulturními, politickými a ekonomickými důsledky. Připravte se na objevování všeho za Vlhovití a ponořte se do světa znalostí a nových nápadů!

Na tento článek je přesměrováno heslo Vlha. O zpěvném ptákovi nářečně zvaném vlha pojednává článek Žluva hajní.
Jak číst taxoboxVlhovití
alternativní popis obrázku chybí
vlha červenobradá (Nyctyornis amictus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsrostloprstí (Coraciiformes)
Čeleďvlhovití (Meropidae)
Rafinesque, 1815
rozšíření vlhovitých
rozšíření vlhovitých
rozšíření vlhovitých
Rody
  • Nyctyornis
  • Meropogon
  • Merops
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlhovití (Meropidae) je čeleď malých až středně velkých ptáků náležící do řádu srostloprstých (Coraciiformes). Obsahuje 25 druhů ve třech rodech. Obývají starý svět. Žijí v otevřené krajině s výjimkou africké vlhy safírové, která žije v deštném lese.

Potrava

Živí se většinou blanokřídlým hmyzem, loví jej za letu. Často loví hromadně. Úlovek zabijí úderem o větev a poté tlakem zobáku vyprázdní jedový váček žihadla.[1] Vyvrhují vývržky.

Rozmnožování

Hnízdí v norách, většinou v koloniích. Některé malé a lesní druhy hnízdí solitérně. Inkubace trvá zhruba 20 dní, mláďata se líhnou holá a slepá. Na krmení se podílí oba rodiče.

Seznam druhů

Reference

  1. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0857-8. Kapitola 7. Potravní zdroje a zažívací orgány, s. 173. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu vlhovití na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo vlha ve Wikislovníku