V tomto článku prozkoumáme téma Vladměřice z různých úhlů a pohledů. Vladměřice je téma, které v historii vyvolalo velký zájem a bylo předmětem debat a diskuzí v různých kontextech. V celém článku budeme analyzovat různé aspekty Vladměřice, od jeho dopadu na společnost až po jeho možné budoucí důsledky. Prozkoumáme také, jak se Vladměřice vyvíjel v průběhu času a jak ovlivnil různé aspekty každodenního života. Tento článek si klade za cíl poskytnout úplný a hloubkový přehled o Vladměřice, aby mohl čtenáři nabídnout širší a podrobnější pochopení tohoto velmi relevantního tématu.
Vladměřice | |
---|---|
![]() Pohled z vyhlídky směrem k vesnici Vladměřice | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Manětín |
Okres | Plzeň-sever |
Kraj | Plzeňský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 49°58′27″ s. š., 13°15′39″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 52 (2021)[1] |
Katastrální území | Vladměřice (3,98 km²) |
PSČ | 331 01 |
Počet domů | 30 (2021)[2] |
![]() ![]() Vladměřice | |
Další údaje | |
Kód části obce | 91511 |
Kód k. ú. | 691518 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
![]() | |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladměřice (dříve též Ladiměřice, německy Steindorfl) jsou vesnice, část města Manětín v severní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží 2,5 kilometru jihovýchodně od Manětína. Katastrální území Vladměřice zaujímá 397 hektarů.[3]
Anežka z Potvorova, čerstvě vdova po Kunovi z Potvorova, darovala roku 1204 vsi Vladměřice a Močidlec plaskému cisterciáckému klášteru, aby mniši mohli z výnosů těchto vsí kupovat ryby a postní olej na půst a aby vždy na Zelený čtvrtek pohostili chudé příchozí.
Na začátku dvacátého století se u vesnice těžilo černé uhlí. Důl Václav byl pro velké přítoky nezvladatelné ručními čerpadly uzavřen v roce 1912. Roku 1921 jej koupila Anna Schwarzová a provoz obnovila. Uhlí se dobývalo ze sloje mocné 0,8 až jeden metr v hloubkách do 25 metrů a povozy se odváželo ke dvanáct kilometrů vzdálené železnici.[4]
Vladměřice sousedí na severovýchodě s Českou Doubravicí, na východě se Štichovicemi a Křečovem, na jihovýchodě s Hodovizem a na severovýchodě s osadou Nový Ovčín a Manětínem.
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 149 obyvatel (z toho 71 mužů) československé národnosti, z nichž bylo dvacet evangelíků, 27 lidí bez vyznání a zbytek se hlásil k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 152 obyvatel: 151 Čechoslováků a jednoho člověk nezjišťované národnosti. Ve vsi žilo třicet evangelíků, třicet lidí bez vyznání, jeden člen nezjišťovaných církví a 91 římských katolíků..[6]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 173 | 156 | 169 | 160 | 150 | 149 | 152 | 103 | 103 | 80 | 83 | 67 | 56 | 52 | 52 |
Počet domů | 23 | 24 | 26 | 27 | 26 | 27 | 35 | 36 | 29 | 26 | 27 | 30 | 27 | 29 | 30 |
Při sčítání lidu v roce 1869 Vladměřice byly osadou obce Česká Doubravice v okrese Kralovice. V letech 1880–1963 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a později v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1964 je částí města Manětín v okrese Plzeň-sever.[9]