Vladimír Príkazský

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Vladimír Príkazský. Od svých počátků až po svůj dopad na současnou společnost hraje Vladimír Príkazský zásadní roli v životech lidí, ovlivňuje kulturu, technologie a způsob našeho vzájemného vztahu. V průběhu historie byl Vladimír Príkazský předmětem studia a debat, generoval protichůdné názory a vzbuzoval zvědavost milionů lidí po celém světě. V tomto článku se pokusíme osvětlit nejdůležitější aspekty Vladimír Príkazský, analyzovat jeho důležitost a důsledky, které má na náš každodenní život.

Vladimír Príkazský
Ministr bez portfeje ČSSR/ČSFR
Ve funkci:
13. února 1990 – 27. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (-1970)
OF
Narození30. června 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. května 2021 (ve věku 85 let)
Alma materUniverzita Karlova
Profesespisovatel a novinář
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Príkazský (30. června 1935 Praha – 12. května 2021[1]) byl český novinář a politik slovenské národnosti, za normalizace disident a signatář Charty 77, v roce 1990 československý ministr bez portfeje.

Biografie

Vystudoval gymnázium ve Skalici. Humanitní obor na vysoké škole nemohl z politických důvodů studovat, protože byl vzdáleným příbuzným Vladimíra Clementise. Absolvoval dva roky na stavební fakultě, následně absolvoval základní vojenskou službu a vyučil se horníkem. Psal pro Československý rozhlas, kam v roce 1958 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Praze. Podílel se na rozhlasových pořadech Pionýrská jitřenka a Mikrofórum. Je autorem několika rozhlasových her pro děti a televizních inscenací. Absolvoval Fakultu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V lednu 1969 se podílel na zpravodajském pokrytí událostí okolo smrti Jana Palacha. Byl členem KSČ, ale za normalizace z ní byl vyloučen a musel opustit svou profesi. Následoval i zákaz publikování a do roku 1989 pracoval jako řidič stavebních strojů v podniku Státní rybářství. Byl mezi prvními signatáři Charty 77. Publikoval samizdat. V podniku Státní rybářství Praha totiž pracovalo několik dalších politicky pronásledovaných (Věněk Šilhán, Rudolf Zukal aj.), kteří se postupně dohodli na vydávání neoficiálního sborníku Ekonomická revue. Na přelomu 70. a 80. let působil jako její výkonný redaktor.[2][3]

Do profesního i veřejného života se vrátil krátce po sametové revoluci. V lednu 1990 se stal ředitelem vydavatelství a nakladatelství Lidových novin v Praze.[2] 13. února 1990 byl jmenován ministrem bez portfeje ve vládě Mariána Čalfy. Portfolio si udržel do konce existence vlády, tedy do 27. června 1990.[4]

V Českém rozhlase (na stanici 2 – Praha – Dvojka) spoluvytvářel od 1. května 1997 cyklus vzpomínek Jiřího Anderleho Láska za lásku. Cyklus se těší do dnes značně popularitě (dodnes – květen 2021 je každý týden reprízován), byl několikrát vydán na CD a vzniklo i několik knih.


Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel novinář Príkazský, který chránil vysílání rozhlasu při okupaci. Deník N . 2021-05-13 . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Zpráva ČTK: Datum vydání: 13.2.1990, ID: E-001.
  3. ↑ Čech, Jan: Koreny transformačního myšlení v českém disentu před rokem 1989 . vlada.cz . . 
  4. ↑ Vláda Mariána Čalfy (10.12.1989-27.06.1990) . vlada.cz . Dostupné online. 
První vláda Mariána Čalfy
Předseda vlády

Marián Čalfa (jmenován 10. prosince 1989, KSČ/VPN)

Členové v den jmenování vlády
10. prosince 1989

František Pitra (místopředseda vlády do 13. 2. 1990, KSČ) • Miroslav Vacek (obrana, KSČ) • František Podlena (doprava a spoje, KSČ) • Ladislav Vodrážka (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990, KSČ)  František Pinc (paliva a energetika do 13. 2. 1990, KSČ) • Andrej Barčák ml. (zahraniční obchod, KSČ) • Valtr Komárek (místopředseda vlády, KSČ/OF) • Vladimír Dlouhý (místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise, KSČ/OF) • Jiří Dienstbier st. (zahraniční věci, OF) • Václav Klaus (finance, OF) • Petr Miller (prace a soc. věci, OF) • Květoslava Kořínková (Výbor lidové kontroly, OF) • Oldřich Burský (místopředseda vlády, zemědělství a výživa, ČSS) • Ladislav Dvořák (Federální měnový úřad,ČSS) • František Reichel (Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990, ČSL) • Ján Čarnogurský (místopředseda vlády, KDH) • Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • Róbert Martinko (bez portfeje, nestraník) • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský, Valtr Komárek (vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989)

Členové jmenovaní později
13. prosince 1989

Milan Čič (místopředseda vlády, KSČ/VPN)

30. prosince 1989

Richard Sacher (vnitro, ČSL)

13. února 1990

Petr Pithart (místopředseda vlády, OF) • Slavomír Stračár (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika, KSČ/VPN) • Jaroslav Sůva (paliva a energetika, KSČ) • Vladimír Príkazský (bez portfeje, OF)

6. dubna 1990

Václav Valeš (místopředseda vlády, nestraník) • Armin Delong (místopředseda vlády a Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, nestraník)

12. května 1990

Rudolf Kutnar (spolupověřený zemědělství a výživa, ČSS)

12. května 1990

Karel Havlík (bez portfeje, ČSL)

Ministři bez portfeje Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Poválečné Československo (1946)
Komunistický režim (1953–1989)
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990)