Vladimír Janura

V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Vladimír Janura, téma, které upoutalo pozornost odborníků i fandů. Od svého vzniku až po současný dopad na společnost byl Vladimír Janura předmětem debat a analýz v různých oblastech studia. V průběhu historie hrál Vladimír Janura důležitou roli při utváření kultury a identity různých skupin lidí. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé aspekty Vladimír Janura, od jeho počátků až po jeho důsledky v moderním světě.

Vladimír Janura
Narození20. listopadu 1923
Praha
Úmrtí20. října 1982 (ve věku 58 let)
České Budějovice
Povoláníherec, režisér
ZaměstnavatelJihočeské divadlo
DětiŠárka Kavanová
RodičeMarie Kuklová-Foltýnová
PříbuzníOndřej Kavan (vnuk)
Martin Kavan (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Janura (20. listopadu 1923 Praha – 20. října 1982 České Budějovice) byl český divadelní herec a režisér.

Život

Vladimír Janura se narodil v Praze 20. listopadu 1923 do rodiny malířky, scénografky, kostýmní návrhářky Marie Kuklové - Janurové (1903 – 1987)[1] V roce 1945, po ukončení druhé světové války, začal bez odborného vzdělání hrát v pražském Divadelním kolektivu Raketa. Své první angažmá dostal v nové poválečné sezoně ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde působil do roku 1951 a několikrát mu byla svěřena i režie. Před odchodem z Pardubic si zahrál i v dětském filmu Malý partyzán.[1] V letech 1951–1953  působil v Severočeském divadle v Liberci. V roce 1953 mu režisér Miroslav Macháček nabídl angažmá do Jihočeského divadla. V divadle v Českých Budějovicích, kde patřil mezi přední herce, působil až do důchodu.[2] S režisérem Miroslavem Macháčkem také nastudoval již v počátku svého angažmá zajímavé role (Titta Nane v Poprasku na laguně, Theseus ve Snu noci svatojánské, Václav IV. v Žižkovi z Trocnova).[2] Jeho místo v českobudějovickém hereckém souboru bylo nezastupitelné. Zahrál krále, pantáty i ušlápnuté manžely. V každé hře se pro něj našla role, kterou zahrál úspěšně. Bláha v Našich furiantech, Dvořan v Lucerně, Rytíř Tobiáš ve Večeru tříkrálovém, Abbé Roch v Rozmarném létu, Huppert v Nočním hostu, Domovník Sedláček v Majitelích klíčů, Brown v Žebrácké opeře, Král v Hamletovi, Hrabě z Kentu v Králi Learovi, Sganarelle v Don Juanovi, Joe Keller ve hře Všichni moji synové, nebo Solfernus v Hrátkách s čertem. Poslední velkou roli odehrál ve hře Těžká Barbora v roce 1978.[2] Patřil pro svůj výrazný a osobitý projev mezi přední členy souboru.[3]

Vytvořil i několik filmových rolí[4]

  • 1956 Partyzán
  • 1960 Ve světě kolejí
  • 1968 Kamera zkoumá dobu (seriál)
  • 1971 Černý vlk
  • 1974 Zbraně pro Prahu
  • 1976 Hodně štěstí (studentský film)

Často účinkoval v inscenacích natočených pro českobudějovické rozhlasové studio.[5]

Jeho žena Jiřina Janurová byla v Jihočeském divadle mnoho let inspicientkou. Měl dvě dcery. Starší dcera Šárka Janurová-Kavanová byla herečkou a loutkoherečkou v Malém divadle v Českých Budějovicích (dnes jedna ze scén Jihočeského divadla). Herectví se věnují i jeho dva vnuci Ondřej Kavan a Martin Kavan.[6]

Zemřel nečekaně v Českých Budějovicích 20. října 1982.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Vladimír Janura. FDb.cz . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Jihočeské divadlo - Archiv. archiv.jihoceskedivadlo.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ KAZILOVÁ, Zdeňka. Jihočeské divadlo. 1. vyd. České Budějovice: E.W.A., 1990. 152 s. ISBN 80-900175-0-9.. 
  4. ↑ Vladimír Janura 🌟5.7. www.kinobox.cz . . Dostupné online. 
  5. ↑ WWW.GRANDIT.CZ. Mluvené slovo Inscenace, které zaujaly (IV) — Radiotéka. www.radioteka.cz . . Dostupné online. 
  6. ↑ ZUZIAKOVÁ, Jana. Výročí herce, otce klanu. Českobudějovický deník. 2019-11-20, roč. 27, čís. 269, s. 1. ISSN 1802-0798. 

Literatura

  • KOŽÍKOVÁ, Alena. Boj o jihočeské divadlo: 1919-1946. 1. vyd. České Budějovice: Růže, 1970. 234 s.
  • Encyklopedie Českých Budějovic. 1. vyd. České Budějovice: Nebe, 1998. 592 s.
  • MAŘÍKOVÁ, Bohuslava. Devadesát není sto: Jihočeské divadlo : připomenutí osobností a dějů dávných i nedávných. 1. vyd. : Professional Publishing, 2009. 239 s.