V dnešním světě získal Vilém Červený nebývalý význam. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Vilém Červený se stal tématem neustálého zájmu a debat. Jeho dopad sahá od způsobu, jakým se vztahujeme k ostatním, až po způsob, jakým vykonáváme naše každodenní činnosti. V tomto článku do hloubky prozkoumáme důležitost Vilém Červený a jak jeho vliv přinesl významné změny v různých aspektech našich životů. Od svého vzniku až po budoucí projekci bude Vilém Červený i nadále tématem studia a úvah, které si zaslouží naši plnou pozornost.
Vilém Červený | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 7. prosince 1908 | |||||
Místo narození | Malšovice, ![]() | |||||
Datum úmrtí | 14. února 1977 (ve věku 68 let) | |||||
Místo úmrtí | Oslo, ![]() | |||||
Klubové informace | ||||||
Pozice | útočník | |||||
Profesionální kluby | ||||||
| ||||||
Další informace | ||||||
Povolání | fotbalový trenér a fotbalista | |||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | ||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém Červený (7. prosince 1908, Malšovice – 14. února 1977, Oslo) byl český fotbalista, později fotbalový trenér, působící v Norsku.
Rodák z Malšovic (dnes součást Hradce Králové) se s rodiči v mladém věku přestěhoval do Pardubic, kde měl jeho otec známou koželužnu. Začal v mládežnických týmech SK Pardubice, ale poté přestoupil k městskému rivalovi a už v 16 letech nastupoval v útoku AFK Pardubice, kde patřil k obávaným útočníkům. Jeho střelecký průměr převyšoval jednu vstřelenou branku na odehrané utkání, například v roce 1927 nastoupil za AFK ve 35 zápasech a nastřílel 57 gólů... Není divu, že po něm hned zkraje roku 1930 sáhla pražská Sparta, kde nastupoval v útočné řadě.
Ve Spartě se do sestavy ligového týmu příliš neprosazoval. V dalších letech nastupoval v dalších českých klubech, Teplitzer FK, AFK Bohemians (společně s dalším Pardubákem, Jaromírem Skálou), nebo po návratu z angažmá ve francouzském S.C. Nimes v roce 1935 ve Viktorii Plzeň. V jejím dresu nastoupil i v historicky významném utkání proti Juventusu Turín ve Středoevropském poháru. Z Plzně odešel do švýcarského SC Kreuzlingen, po návratu do vlasti bojoval v dresu ambiciózního SK Baťa Zlín.
Trénovat začal během válečných let v SK Hulín, po válce působil ve slovenských klubech ŠK Kežmarok a HAC Humenné. V roce 1947 odešel trénovat do tehdy fotbalově exotického Norska a sklidil zde řadu úspěchů. Dvakrát se svými svěřenci vyhrál norský pohár (1947 Skied Oslo, 1949 Sarpsborg FK), díky tomu si potřásl rukou i s norským králem. Vedl celkem sedm norských klubů a kariéru ukončil na konci šedesátých let. Zemřel v roce 1977 a je pohřben v Oslo.