Viktor Kolář

V tomto článku se budeme věnovat tématu Viktor Kolář, které v dnešní společnosti vyvolalo velký zájem a debatu. Ponoříme se do různých pohledů a názorů na Viktor Kolář a také do jeho důležitosti a dopadu v různých oblastech každodenního života. Od jeho vzniku až po jeho vývoj a důsledky důkladně analyzujeme toto téma z různých přístupů, abychom čtenáři poskytli úplnou a objektivní vizi. Viktor Kolář je relevantní téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky, protože významně ovlivňuje dnešní společnost.

Viktor Kolář
Viktor Kolář (2013)
Viktor Kolář (2013)
Narození7. září 1941 (83 let)
Ostrava
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánífotograf, pedagog, učitel a knihovník
RodičeViktor Kolář st. (fotograf)
OceněníOsobnost české fotografie (2010)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013
Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013
Viktor Kolář – Retrospektiva. Výstava v Domě u kamenného zvonu, Staroměstské nám. Praha, 2013

Viktor Kolář (* 7. září 1941 Ostrava) je český fotograf dokumentární tvorby. Od roku 1960 se jako jeden z mála fotografů soustavně věnuje jednomu tématu, svému rodišti – Ostravě.[1][2][3][4]

Život

Narodil se v Ostravě v roce 1941 v rodině majitele fotoateliéru a prodejny s fotografickými potřebami, což byla jedna z důležitých skutečností, která ho přivedla k fotografování.[5][6] Po komunistickém převratu v únoru 1948 otci (Viktor Kolář st., 1898 Sviadnov – 1971 Ostrava)[7] obchod zabavili a rodina se šesti dětmi žila ve velmi stísněných podmínkách. Fotografování průmyslové krajiny Ostravy bylo pro Koláře možností, jak z tohoto prostředí uniknout.[8]

Studoval Pedagogický institut v Ostravě, v roce 1964 zahájil svoji pedagogickou dráhu na základní škole v Ostravě a absolvoval svou první autorskou výstavu. K jeho nejznámějším fotografiím patří situační fotografie cestujících ve vlakovém kupé z roku 1968.[9] V roce 1968 odešel do Kanady[10], kde pracoval jako pomocník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě.[1] Poté se dostal do fotografických laboratoří v Torontu. Díky uměleckým stipendiím nasnímal soubory zachycující nákupní centra v Montrealu, kde také posléze uspořádal v Optical Gallery výstavu. V roce 1973 se však přes Paříž a Londýn vrátil zpět do Ostravy, která se v té době nacházela v hluboké normalizaci.[11] Byl proto vyslýchán policií[1] a následně pracoval jako dělník v Nové Huti (tehdy Klementa Gottwalda) a poté v letech 1975–1984 jako jevištní technik Divadla Petra Bezruče. V té době se oženil s jevištní výtvarnicí Martou Roszkopfovou.

Především se ale dále ve svém volném čase zabýval fotografováním a v tomto období vytvořil svá nejsilnější díla. Teprve od roku 1985 se mohl opět věnovat fotografii ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu Nadace Mother Jones v San Francisku.[12] V roce 1994 začal vyučovat fotografický dokument na FAMU v Praze, kde se v roce 2000 habilitoval na docenta[12] a v roce 2006 byl jmenován profesorem pro obor fotografie. Ve spolupráci s básníkem Jaroslavem Žilou vydal knihu Ostrava – obležené město. Ostravský magistrát však s jejím vyzněním a obsahem nesouhlasil, a proto byla kniha stažena.

Roku 2010 byl zvolen Osobností české fotografie.[13]

Díky Kolářovu unikátnímu souboru fotografií z Ostravy mohou ti, kteří v tomto regionu nežijí, hluboko nahlížet do života obyčejných lidí a vidět život takový, jaký zde doopravdy je. Bez nadsázky zobrazuje konfrontaci místních obyvatel s každodenní realitou, která často není příliš radostná. Z autorových fotografií je cítit jeho láska k rodnému městu a lidem. Sám autor si ale v rozhovoru z roku 2016 posteskl, že normální situace už nelze fotografovat, protože využíváním mobilních telefonů lidé ztrácejí přirozenost.[14]

Samostatné výstavy

  • 1964 – Fotografie Viktora Koláře. Černá louka, Ostrava.
  • 1973 – Viktor Kolar's Czech Eye. Optica Gallery, Montreal.
  • 1976 – Člověk mezi lidmi. Fotochema, Ostrava.
  • 1978 – Ostrava. Fotochema, Ostrava.
  • 1981 – Ostrava – fotografie 1968–1980. Dům umění města Brna, Brno.
  • 1981 – Novosvětská setkání. Galerie pod Podloubím, Olomouc.
  • 1981 – Ostrava. Malá výstavní síň, Liberec.
  • 1981 – Novosvětská setkání. Galéria F, Banská Bystrica.
  • 1981 – Ostrava. Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha.
  • 1981 – Novosvětská setkání. Fotochema, Ostrava.
  • 1981 – Ostrava. Canon Gallery, Amsterdam.
  • 1981 – Viktor Kolář. Fotografijos Galeria, Kaunas.
  • 1981 – Viktor Kolář – fotografie. Muzeum Stillonu, Gorzów.
  • 1987 – Viktor Kolář – fotografie. Realistické divadlo, Praha.
  • 1988 – 13 let. Galerie 4, Cheb.
  • 1991 – Viktor Kolář. Pražský dům fotografie, Praha.
  • 1991 – Viktor Kolář. Robert Koch Gallery, San Francisco.
  • 1991 – Viktor Kolář – Schwarzes Ostrava. Palais Jalta, Frankfurt am Main.
  • 1992 – Baník Ostrava. Museum Hoesch, Dortmund.
  • 1993 – Nevinné oko. Městské muzeum, Ostrava.
  • 1993 – Baník Ostrava. Rheinisches Industriemuseum, Engelskirchen.
  • 1994 – Viktor Kolář. Slovenský rozhlas, Bratislava.
  • 1995 – Viktor Kolář – 40 fotografií. Americké kulturní a obchodní centrum, Praha.
  • 1996 – Kolářovy ostravské fotografie. Dům umění města Brna, Brno.
  • 1996 – Viktor Kolář. Slezské muzeum, Opava.
  • 1996 – Viktor Kolář. Toldkammeret, Elsinor.
  • 1996 – Viktor Kolář – fotografie. Biennale of International Photography, Skopelos.
  • 1997 – Viktor Kolář – Ostrava. The Photographic Center, Athens.
  • 1997 – Viktor Kolář (1967–77). Galerie Václava Špály, Praha.
  • 1998 – Viktor Kolář – fotografie. Musée de l'Élysée, Lausanne.
  • 1999 – Viktor Kolář. České centrum, Berlin.
  • 1999 – Viktor Kolář. Ostrava 1963–1999. Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava.
  • 2002 – Viktor Kolář Photographs – Czech Photography II. Leica Gallery, New York City.
  • 2002 – Malá Strana (Praha) photographs of Viktor Kolář. Blue Sky Gallery, Portland, Oregon.
  • 2003 – Naostro (50 fotografií Viktora Koláře 1989–2003). Muzeum Boskovicka, Boskovice.
  • 2007 – Viktor Kolar Photographs. Museum – The World of Glass, St. Helens, UK.
  • 2008 – Město budoucnosti. Galerie u Rytíře, Liberec.
  • 2009 – Retrospektywa/Retrospective of VK. Gallery A. Starmach, Kraków.

Vybrané publikace

  • D. Mrázková: Viktor Kolář, Profil, Ostrava 1986
  • Viktor Kolář: Baník Ostrava, Ex posé, Berlín 1986
  • Viktor Kolář: Malá Strana, Kocher & Kocher, Praha 1993
  • V. Kolář; J.Žila: Ostrava – obležené město, SFINGA, Ostrava 1995. ISBN 80-7188-016-7
  • J. Cieslar: Viktor Kolář, TORST, Praha 2002. ISBN 80-7215-159-2

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ a b c Viktor Kolář . Moravian Gallery in Brno . Dostupné online. 
  2. ↑ Kolář, legendární fotograf Ostravy, vydává knihu . iDnes . Dostupné online. (Czech) 
  3. ↑ Viktor Kolář: 40 let „lovu“ v Ostravě . iHNed.cz . Dostupné online. (Czech) 
  4. ↑ CHUCHMA, Josef. Velkolepé potýkání se fotografa Viktora Koláře s rodnou Ostravou . iDnes, 2010-10-03 . Dostupné online. (Czech) 
  5. ↑ Ostrava (2010), p. 198
  6. ↑ VIVIANO, Frank. Europe's dark center, Ostrava . Mother Jones, March/April 1994 . Dostupné online. 
  7. ↑ Ostrava v dobrém i ve zlém. Ukazují ji snímky zapomenutého fotografa. Seznam Zprávy . 2023-02-05 . Dostupné online. 
  8. ↑ Petr Volf, Okamžik rozhodnutí, KANT Karel Kerlický, Praha 2010, ISBN 978-80-7437-021-2, s. 159
  9. ↑ FUK: Viktor Kolář našel sám sebe v cizích lidech, 2013. www.afuk.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-19. 
  10. ↑ In the Face of History: European Photographers in the 20th Century . Barbican Art Gallery . Dostupné online. 
  11. ↑ BIRGUS, Vladimír, Mlčoch, Jan. Czech Documentary and Reportage Photography 1968 – 79 . Stredoeurópsky dom fotografie . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. ↑ a b Three Generations of Czech Documentary Photography – Jan Lukas, Viktor Kolář, Evžen Sobek . Leica Gallery Prague . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  13. ↑ Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 108
  14. ↑ Hynek Glos, Petr Vizina, 2016, s. 109

Literatura

Externí odkazy