V tomto textu se budeme věnovat Višeň turecká, tématu, které je dnes velmi důležité a zajímavé. _Var1 si získal pozornost odborníků, akademiků i široké veřejnosti díky svému vlivu na různé aspekty každodenního života. Během několika posledních desetiletí zaznamenala Višeň turecká značný nárůst svého významu a stala se předmětem studia a výzkumu v tak rozmanitých oblastech, jako je medicína, technologie, ekonomika a kultura. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů souvisejících s Višeň turecká, prozkoumáme jeho původ, vývoj, dopad a budoucí vyhlídky. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit toto téma osvětlit, abychom lépe porozuměli jeho rozsahu a významu v současné společnosti.
![]() | |
---|---|
![]() Rozkvetlá višeň turecká - mahalebka | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | slivoň (Prunus) |
Binomické jméno | |
Prunus mahaleb L., 1753 | |
Synonyma | |
Mahalebka obecná | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Višeň turecká (Prunus mahaleb), známá též jako třešeň mahalebka, je opadavý strom nebo větší keř z čeledi růžovitých.
Je to strom nebo velký keř, dorůstá výšky 2–10 m, výjimečně až 12 m, s průměrem kmene až 40 cm. Koruna je často nepravidelného tvaru, s křivolakým kmenem. V dubnu až květnu vykvétá bílými, pětičetnými, oboupohlavnými květy sestavenými v širokých, chocholičnatých hroznech; květy vydávají hořce mandlovou vůni. Plodem jsou drobné, asi 1 cm veliké, tmavě zbarvené peckovičky. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, na okrajích jemně pilovité, lesklé.
Jako světlomilná dřevina snášející dobře sucho se vyskytuje především v teplých lesostepních společenstvech a rozvolněných teplomilných doubravách, na vysýchavých, kamenitých, především vápencových podkladech. Na úživnost substrátu není náročná.
Původní areál rozšíření byl ve Španělsku, v jižní Evropě, na jihozápadní Ukrajině až ve Střední Asii; v ČR roste především v teplých oblastech okolo Prahy a na jižní a střední Moravě.[3]
Pěstuje se pro koření, které se získává ze semen uvnitř třešňové pecky. Semena výrazně voní a chutnají podobně jako hořké mandle. Někdy bývá využívána jako podnož pro ušlechtilé ovocné odrůdy.[4]
Jako poměrně nenáročná dřevina odolná vůči exhalacím má využití i jako ozeleňovací prvek v městské zástavbě.[3]
Tvrdé a těžké dřevo mahalebky se využívá v řezbářství.[5]