V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Velký Bočkov. Od jeho vzniku až po jeho vývoj v čase se ponoříme do jeho významu, důležitosti a dopadu na současnou společnost. Budeme analyzovat jeho různé aspekty, od jeho významu ve vědecké oblasti až po jeho vliv na populární kulturu. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu zdůrazníme rozmanité perspektivy, které existují kolem Velký Bočkov, a nabídneme komplexní a obohacující vizi. Zjistíme tedy, jak Velký Bočkov znamenal milník v historii a zůstává dnes předmětem studia a debat.
Velký Bočkov Великий Бичків (Velykyj Byčkiv) | |
---|---|
Hlavní ulice | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°58′ s. š., 24°0′54″ v. d. |
Nadmořská výška | 307 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+2 |
Stát | ![]() |
Oblast | Zakarpatská |
Okres | Rachov |
![]() ![]() Velký Bočkov | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 52,35 km² |
Počet obyvatel | 9 423 |
Hustota zalidnění | 180 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | вул. Грушевського 108 90615 смт. Великий Бичків |
Telefonní předvolba | 3131 |
PSČ | 90615 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Velký Bočkov (ukrajinsky Великий Бичків, Velykyj Byčkiv, maďarsky Nagybocskó, rumunsky Bocicoiu Mare, slovensky Veľký Bočkov) je městys (ukrajinsky selyšče) v okrese Rachov Zakarpatské oblasti na Ukrajině. V roce 2025 měl 9367 obyvatel.[1] Je zde centrum velkobočkovské venkovské komunity.
Městys leží na pravém břehu Tisy, která zde tvoří hranici s Rumunskem. Na protějším (levém) břehu této řeky se nachází rumunská obec Bocicoiu Mare.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1358. Původně tvořilo jednu obec s dnešním rumunským sídlem Bocicoiu Mare, který se nachází na protějším břehu řeky Tisa. V minulosti městys patřil Rakousku-Uhersku, od jeho rozpadu v roce 1918[2] až do roku 1938 bylo součástí Československa.
Při sčítání lidu, provedeném dne 1. prosince 1930, zde žilo 6707 obyvatel, z toho 272 Čechů a Slováků, 4363 Rusínů, 30 Němců, 571 Maďarů, 1253 Židů, 10 občanů jiných národností a 208 cizinců.[3]
Podle návrhů J. A. Bati popsaných v jeho knize z roku 1937 Budujme stát pro 40 000 000 lidí zde měla končit hraničním přechodem do Rumunska československá dálniční magistrála z Chebu.
21. března 1939 odtud odešel poslední oddíl ustupujících československých vojáků, bránících do té doby Bočkov, do Rumunska. Šlo o poslední československé vojáky na Podkarpatské Rusi. V roce 1944 bylo město s okolím připojeno k Ukrajinské SSR, od roku 1947 mělo status sídlo městského typu (SMT).
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Великий Бичків na ukrajinské Wikipedii a Великобичківська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.