V tomto článku prozkoumáme téma Vasil Atanas Božinov do hloubky, zaměříme se na jeho různé aspekty, jeho význam v dnešní společnosti a jeho význam v současném světě. V tomto směru budeme analyzovat dopad, který má Vasil Atanas Božinov v různých oblastech, od kultury a politiky po technologie a ekonomiku. Ponoříme se do jeho historie, jeho důsledků a jeho vývoje v čase, s cílem lépe porozumět jeho významu a jeho vlivu na náš každodenní život. Dále prozkoumáme budoucí vyhlídky Vasil Atanas Božinov a jeho možný vývoj v nadcházejících letech, stejně jako kontroverze a debaty, které v současnosti vyvolává.
Vasil Atanas Božinov | |
---|---|
Narození | 13. ledna 1888 Chaskovo |
Úmrtí | 16. listopadu 1966 (ve věku 78 let) nebo 1966 (ve věku 77–78 let) Praha |
Povolání | hudební skladatel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vasil Atanas Božinov (13. ledna 1888 Stara Zagora – 16. listopadu 1966 Praha) byl československý hudební skladatel bulharského původu.
Byl synem bulharského sběratele lidových písní a hudebního skladatele Ivana Božinova. U něj získal základy hry na klavír a na housle. Po absolvování gymnázia ve Staré Zagoře studoval na učitelském ústavu v Silistře a na Hudebním ústavu v Záhřebu. Poté odešel do Německa a na lipské konzervatoři se stal žákem Maxe Regera. Po ukončení studia koncertoval v řadě měst Dalmácie a Černé Hory. Nakonec se usídlil v Praze a po vzniku republiky získal československé občanství.
Zpočátku jeho tvorba vycházela z klasických a romantických kořenů, i když již tehdy se vyznačovala neobvyklými harmonickými zvraty. V roce 1931 nastal v jeho tvorbě zásadní zlom. V Praze se seznámil se skupinou skladatelů okolo Aloise Háby a absolvoval jeho čtvrttónové oddělení na Pražské konzervatoři. Od té doby komponoval jednak v čtvrttónové soustavě nebo v soustavě dvanáctitónové. Stal se nadšeným zastáncem těchto směrů hudby, které propagoval i popularizačními přednáškami. Doba po roce 1948 nepřála těmto hudebním stylům, takže řada jeho děl je nezvěstných.
Stojí za pozornost, že v roce 1915 vyslal dr. Edvard Beneš tajně Miroslava Plesingra, pozdějšího významného politika z doby 1. republiky, do Švýcarska za Tomášem G. Masarykem a vybavil jej pasem na jméno Vasil Atanas Božinov. Plesinger od té doby oficiálně uváděl své jméno jako Miroslav Plesinger-Božinov.
Četné fugy, variace, suity, písně a písňové cykly.