V tomto článku se do hloubky podíváme na téma Vardarská ofenzíva, které v posledních letech upoutalo pozornost odborníků i fandů. Vardarská ofenzíva je dnes velmi aktuální téma a jeho dopad se rozšiřuje do mnoha oblastí každodenního života. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty a perspektivy související s Vardarská ofenzíva s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi na toto téma. Od jeho původu až po jeho budoucí důsledky se ponoříme do podrobné analýzy, která osvětlí Vardarská ofenzíva a jeho vliv v různých oblastech společnosti.
Vardarská ofenzíva | |||
---|---|---|---|
konflikt: První světová válka, Soluňská fronta | |||
![]() Hlídka srbského 21. pěsího pluku překračuje řeku Vardar (9. září 1918) | |||
Trvání | 15. – 29. září 1918 | ||
Místo | Vardarská Makedonie | ||
Výsledek | drtivé vítězství Dohody | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vardarská ofenzíva označovaná též jako Ofenzíva na řece Vardar[1] (bulharsky Офанзива при Вардар) byla vojenskou operací, která se uskutečnila na soluňské frontě v okolí řeky Vardar v závěru první světové války. Vojskům Dohody pod velením generála Louise Francheta d'Espèrey se během ofenzívy trvající od 15. do 29. září 1918 podařilo prorazit obranné pozice Ústředních mocností, čímž došlo k prolomení soluňské fronty a vyřazení Bulharska z války.
Na počátku ofenzívy podnikly útok francouzské, srbské a italské jednotky, které po dělostřelecké přípravě porazily Bulhary v bitvě u Dobrého Pole. Útok, který Britové a Řeci zahájili 18. září východně od Dojranského jezera, se Ústředním mocnostem podařilo odrazit, avšak Srbové se 22. září probili k Negotinu v údolí řeky Vardar. Vyčerpání, zvyšující se počet dezercí a rychlý postup Dohody ve směru na Veles a Skopje donutil Bulharsko požádat o příměří. Bulharská delegace vedená Andrejem Ljapčevem dorazila 27. září na jednání do štábu Orientální armády v Soluni a 29. září dojednala podpis příměří.[2]