VEF I-16

V dnešním světě je VEF I-16 stále velmi aktuální téma a diskuse. Po mnoho let je VEF I-16 předmětem studia, analýzy a reflexe odborníků a vědců z různých oblastí. Jeho význam přesáhl hranice, generace a obory a stal se tématem všeobecného zájmu. V průběhu historie VEF I-16 vzbuzoval zvědavost a zájem lidstva a jeho dopad byl důvodem k diskuzi a úvahám v různých kontextech. V tomto článku prozkoumáme důležitost a dopad VEF I-16 v dnešní společnosti, stejně jako jeho význam v minulosti a jeho potenciální vliv v budoucnosti.

VEF I-16
Ilustrace letounu I-16
Ilustrace letounu I-16
Určenístíhací letoun
PůvodLotyšsko
VýrobceVEF
ŠéfkonstruktérKārlis Irbītis
První let1940
Vyrobeno kusů1 prototyp
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VEF I-16 byl lehký stíhací letoun vyvíjený lotyšskou společností Valsts Elektrotechniska Fabrika (VEF). Jediný postavený prototyp byl zalétán roku 1940. Roku 1940 byl ukořistěn Sovětským svazem a následně roku 1941 Německem. Jeho další osud je neznámý.

Vývoj

Lotyšské letectvo začalo v roce 1938 uvažovat o získání domácího lehkého stíhacího letounu. Jeho vývoje se ujmula společnost VEF sídlící v Rize, jejímž šéfstruktérem byl ve 30. a 40. letech Kārlis Irbītis. Irbītis navrhl několik školních a sportovních letadel.[1] Irbītis navrhl malý aerodynamicky čistý letoun poháněný československým motorem Walter Sagitta.[2] Zároveň byl podobně řešen jeho cvičný typ VEF I-15.[1] Prototyp byl dokončen na přelomu let 1939 a 1940. Poprvé vzlétl na jaře 1940, ale po poruše motoru s ním musel zkušební pilot Konstantis Reichmanis nouzově přistát. Letoun nebyl poškozen, závadu se podařilo odstranit, výrobce ale raději začal jednat o dodávce amerických motorů Ranger SGV-770.[2] Prototyp uskutečnil ještě několik letů, pak ale přišla sovětská okupace a anexe Lotyšska dne 17. června 1940. Ve zkouškách pokračoval sovětský Vědeckovýzkumný ústav letectva. Při invazi do SSSR byl prototyp ukořistěn Němci, opatřen německými výsostnými znaky (AW+10) a odvezen do Německa. Jeho další osud je neznámý.[2]

Konstrukce

Letoun byl celodřevěný jednomístný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem a krytou kabinou. Poháněl jej vzduchem chlazený invertní dvanáctiválcový vidlicový motor Walter Sagitta o výkonu 500 k (367 kW). Motor poháněl dvoulistou vrtuli s pevnými listy Schwarz. Plánovanou výzbroj tvořily dva 7,92mm kulomety Browning. Prototyp však byl neozbrojený.[2]

Specifikace

VEF I-16

Data podle:[2]

Hlavní technické údaje

Výkony

  • Cestovní rychlost: 400 km/h
  • Maximální rychlost: 483 km/h ve výšce 7900 m
  • Dostup: 8100 m
  • Dolet: 800 km

Výzbroj

  • 2× 7,92mm kulomet Browning

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b VEF I-16 Light Fighter Aircraft . Old Machine Press . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. VEF I-16. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 11, s. 39. ISSN 0024-1156. 

Literatura

Externí odkazy