V dnešním světě je VEF I-16 stále velmi aktuální téma a diskuse. Po mnoho let je VEF I-16 předmětem studia, analýzy a reflexe odborníků a vědců z různých oblastí. Jeho význam přesáhl hranice, generace a obory a stal se tématem všeobecného zájmu. V průběhu historie VEF I-16 vzbuzoval zvědavost a zájem lidstva a jeho dopad byl důvodem k diskuzi a úvahám v různých kontextech. V tomto článku prozkoumáme důležitost a dopad VEF I-16 v dnešní společnosti, stejně jako jeho význam v minulosti a jeho potenciální vliv v budoucnosti.
VEF I-16 | |
---|---|
![]() Ilustrace letounu I-16 | |
Určení | stíhací letoun |
Původ | Lotyšsko |
Výrobce | VEF |
Šéfkonstruktér | Kārlis Irbītis |
První let | 1940 |
Vyrobeno kusů | 1 prototyp |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
VEF I-16 byl lehký stíhací letoun vyvíjený lotyšskou společností Valsts Elektrotechniska Fabrika (VEF). Jediný postavený prototyp byl zalétán roku 1940. Roku 1940 byl ukořistěn Sovětským svazem a následně roku 1941 Německem. Jeho další osud je neznámý.
Lotyšské letectvo začalo v roce 1938 uvažovat o získání domácího lehkého stíhacího letounu. Jeho vývoje se ujmula společnost VEF sídlící v Rize, jejímž šéfstruktérem byl ve 30. a 40. letech Kārlis Irbītis. Irbītis navrhl několik školních a sportovních letadel.[1] Irbītis navrhl malý aerodynamicky čistý letoun poháněný československým motorem Walter Sagitta.[2] Zároveň byl podobně řešen jeho cvičný typ VEF I-15.[1] Prototyp byl dokončen na přelomu let 1939 a 1940. Poprvé vzlétl na jaře 1940, ale po poruše motoru s ním musel zkušební pilot Konstantis Reichmanis nouzově přistát. Letoun nebyl poškozen, závadu se podařilo odstranit, výrobce ale raději začal jednat o dodávce amerických motorů Ranger SGV-770.[2] Prototyp uskutečnil ještě několik letů, pak ale přišla sovětská okupace a anexe Lotyšska dne 17. června 1940. Ve zkouškách pokračoval sovětský Vědeckovýzkumný ústav letectva. Při invazi do SSSR byl prototyp ukořistěn Němci, opatřen německými výsostnými znaky (AW+10) a odvezen do Německa. Jeho další osud je neznámý.[2]
Letoun byl celodřevěný jednomístný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem a krytou kabinou. Poháněl jej vzduchem chlazený invertní dvanáctiválcový vidlicový motor Walter Sagitta o výkonu 500 k (367 kW). Motor poháněl dvoulistou vrtuli s pevnými listy Schwarz. Plánovanou výzbroj tvořily dva 7,92mm kulomety Browning. Prototyp však byl neozbrojený.[2]
Data podle:[2]