Větev
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Větev, prozkoumáme jeho různé aspekty a jeho dopad na různé aspekty dnešní společnosti. Větev je již mnoho let předmětem studia a zájmu, a to jak pro svou historickou relevanci, tak pro svůj vliv v současném světě. V následujících řádcích budeme do hloubky analyzovat různé aspekty, které činí Větev tématem debat a úvah, a také jeho relevanci v různých kontextech a scénářích. Od svého dopadu na ekonomiku až po svůj vliv na populární kulturu, Větev zanechal hlubokou stopu v životech lidí a je nezbytné pochopit jeho důležitost, abychom lépe porozuměli světu kolem nás.
Větev (řidčeji, zpravidla na Moravě haluz[1]) je měkká nebo zdřevnatělá část vyrůstající z kmene dřevin. Větve se oddělují od kmene a upínají se na ně listy a plody ve všech stadiích vývoje. Opakem větve ve směru dolů je kořen.
Velmi důležitým systematickým znakem cévnatých rostlin a tedy i dřevin je větvení. Rozeznávány jsou dva základní způsoby:
- vidličnaté (dichotomické, hemiblastické)
- boční (holoblastické, axiální)
Větve vyššího a nižšího řádu
Soustava takzvaných kosterních a vedlejších větví tvoří korunu.[2] Kosterní větve, neboli větve vyššího řádu, vyrůstají z prodlouženého kmene a tvoří základ koruny. Jejich postranní výhony se pak dále větví, čímž vznikají vedlejší větve neboli větve nižšího řádu. Větve vyššího řádu svým růstem vždy převyšují větve nižšího řádu.[2]
Využití
Hospodářsky mohou být silnější větve využity jako palivové dříví (průměr do 30 cm), slabší větve mohou být štěpkovány.
Slabší, suché větve zvané chrastí (též roští, klestí), které se nacházejí na stromech nebo jsou z nich spadlé či ulámané se používají k topení, ale mají poměrně malou výhřevnost. Pro velkou plochu svého povrchu však snadno vzplanou, a proto se hodí k rozdělávání ohně.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo větev, s. 194–196.
- ↑ a b http://rez-stromu.hys.cz
- ↑ haš: Na chrastí a houby můžeme, Haló noviny 4. 11. 1995, str. 1 a 3
