V dnešním světě má Vöcklabruck velký význam v různých aspektech každodenního života. Ať už v pracovní, sociální, kulturní nebo technologické oblasti, Vöcklabruck se stal tématem zájmu mnoha lidí. Jeho dopad byl tak významný, že ve společnosti vyvolal četné debaty a protichůdné názory. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Vöcklabruck a analyzujeme jeho vliv v různých kontextech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit lépe porozumět důležitosti a důsledkům Vöcklabruck v současném světě.
Vöcklabruck | |
---|---|
Schöndorfský kostel | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°0′31″ s. š., 13°39′21″ v. d. |
Nadmořská výška | 433 m n. m. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | ![]() |
Spolková země | Horní Rakousy |
Okres | Vöcklabruck |
![]() ![]() Vöcklabruck | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 15,6 km² |
Počet obyvatel | 12 803 (k 1,1. 2 024) |
Hustota zalidnění | 821 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Peter Schobesberger (SPÖ) 2024– |
Oficiální web | www |
stadtamt | |
Adresa obecního úřadu | Klosterstraße 9 4840 Vöcklabruck |
Telefonní předvolba | 07672 |
PSČ | 4840 |
Označení vozidel | VB |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vöcklabruck je hlavní město stejnojmenného okresu v jihozápadních Horních Rakousích v Hausruckviertelu. Leží v centrálním předpolí Alp v nadmořské výšce asi 433 metrů u řeky Vöckla a je střediskem v údolí řeky Ager a je druhou nejdůležitější hospodářskou oblastí v Horních Rakousích. Mimo to je Vöcklabruck důležitým správním, nákupním a školním městem. Žije zde přibližně 12 tisíc[1] obyvatel.
V blízkosti města leží jezera Solné komory (Attersee, Mondsee, Traunsee a další). Vöcklabruck je také nazýván turistickou branou do Solné komory.
Římané oblast osídlili kolem roku 15 n. l. a začlenili ji do své provincie Noricum. Na konci 5. století byla římská správa pod útokem germánských kmenů poražena, poté začala bavorská kolonizace, jejíž vliv je dosud patrný ve skladbě obyvatelstva. Oblast mezi řekami Vöcklou a Agerem je nejstarším bavorským sídlištěm v Rakousku.
Jméno města jako Pons Veckelahe bylo poprvé uvedeno v dokumentech v roce 1134. Proto bylo v roce 1984 oslavováno 850. jubileum. Důležitou stavbou ve městě Vöcklabruck je Schöndorfský kostel, který je v písmeném dokumentu uveden již v roce 824. V pamětní knize kláštera Mondsee je uvedena darovaací listina, kterou zbožný muž jménem Mahtuni část svého dědictví, kterou tvoří pozemky, lesy a jiné cennosti v Attergau v obci Puhilesphah (dnes zvané Pilsbach) převedl klášteru. Tato smlouva byla obnovena dne 26. prosince roku 824 v kostele ve Scugindorfu, dnešním Schöndorfu a obsahuje první zmínku o lokalitě schöndorfského kostela.
V letech 1134-1143 dal anonymní „poutník z Wengu“ postavit na levém břehu řeky Vöckly u mostu hospic pro poutníky, nejstarší v Horních Rakousích a třetí nejstarší v německé jazykové oblasti.
Vöcklabruck má ve znaku městskou bránu se dvěma jezdci na mostě, symbol opevnění středověkého města a jeho pánů. Náměstí bylo plánovitě založeno ve 12. století Babenberky, kteří získali toto místo do vlastnictví od hraběte z Regau.
Vöcklabruck se v průběhu 14. století z městyse vyvinul v město. V roce 1358, v roce úmrtí vévody Albrechta II. Habsburského „Moudrého“ (1298-1358), již městem byl. Albrecht a jeho syn Rudolf IV. Habsburský (1339-1365) byli velkými příznivci města Vöcklabrucku a proto jsou vyobrazeni jako dva rytíři ve městském znaku.
Také císař Maxmilian I. Habsburský se přátelil se pánem nedalekého zámku Wartenburg Wolfgangem von Polheim. Oba podporovali město a několikrát se tu zdržovali. Na městskou věž dali připevnit svůj erb.
V 16. a 17. století byly osudy města spjaty a ovlivněny s náboženskou reformací, následnými válkami a selským povstáním. K roku 1570 již byla velká část obyvatel města protestantská, ale farní úřad zůstal katolický, podřízený klášteru svatého Floriana. To vedlo k neustálým konfliktům.
Roku 1620 císař Ferdinand II. Štýrský (1578-1637) dal "zemi pod Ensí" - Horní Rakousy bavorskému vévodovi Maxmilianu I. Bavorskému (1573-1651) jako protislužbu za jeho podporu v bitvě na Bílé hoře. Maxmiliánův místodržící Adam hrabě von Herberstorff vsadil na protireformaci. Povstání rolníků proti vynucené rekatolizaci vyvrcholilo "Hornorakouskou selskou válkou" v roce 1626. Počátkem této války byla takzvaná Frankenburská hra v kostky v květnu 1625, kdy bylo zajato 5000 mužů – účastníků vzpoury a z nich 36 vůdců u Herberstorffu popraveno oběšením.
Po zániku vlády 1628 a dalších krvavých bojích mezi rolníky a vojskem 1632 byl Vöcklabruck spolu s obcí Engelhartszell na konci třicetileté války ještě jednou zastaven, když císař Ferdinand II. potřeboval peníze pro armádu proti Švédům. Město oddělené ze spolku zemských knížecích měst, zůstalo zubožené a po válkách se jen těžce zotavovalo. Teprve když byl roku 1718 opět zvolen císař Karel VI. Habsburský (1685-1740), dostalo město zpět svá práva i privilegia.
Za napoleonských válek dopadly na Vöcklabruck opět velké škody. Po uzavření míru v Schönbrunnu roku 1809 připadlo město Francii, aby se zase vrátilo do Bavorska. Teprve Vídeňský kongres v roce 1815 přiřkl Vöcklabruck zpět Rakousku, tentokrát definitivně.
V roce 1893 byly založeny eternitové závody firmy Hatschek. Ze směsi azbestu a cementu se vyvinul materiál, označený poprvé firemním názvem Eternit, a dosáhl světového úspěchu.
Od 6. června 1941 do 14. května 1942 byla ve Wagrainu pobočka koncentračního tábora Mauthausen. Asi 300 vězňů tu bylo na nucených pracích na cestách a při stavbě mostů. Po druhé světové válce bylo město jen málo poškozené. Byly založeny nové městské části Schöndorf a Dürnau, ve kterých dnes žije více než polovina obyvatel Vöcklabrucku.
Od 15. do 21. června 1985 byla ve Vöcklabrucku VIII. mezinárodní hasičská olympiáda s tradičními mezinárodními hasičskými přebory a přebory mladých hasičů. Dne 12. března 2006 byla po renovaci otevřena budova staré nemocnice ve Vöcklabrucku.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vöcklabruck na německé Wikipedii.