V dnešním světě je Vítězslav Eibl téma, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Od svých počátků až do současnosti byl Vítězslav Eibl referenčním bodem a diskusí v různých oblastech, od politiky po kulturu. Jeho dopad byl takový, že zanechal nesmazatelnou stopu v historii a jeho význam přetrvává dodnes. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Vítězslav Eibl, od jeho nejkontroverznějších aspektů až po jeho pozitivní přínosy. Budeme analyzovat jeho vliv v různých oblastech a jak utvářel svět, ve kterém žijeme. Vítězslav Eibl je bezpochyby i nadále velmi důležitým tématem a jeho studium je nezbytné pro pochopení dnešní společnosti.
Vítězslav Eibl | |
---|---|
Narození | 6. června 1928 Habří ![]() |
Úmrtí | 23. dubna 2009 (ve věku 80 let) Mariánské Lázně ![]() |
Povolání | sochař, keramik a výtvarník |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vítězslav Eibl (6. června 1928, Habří – 23. dubna 2009, Mariánské Lázně) byl český keramik, sochař a pedagog.
Vítězslav Eibl se vyučil během války (1943–1946) jako keramik náhrobních plastik a dva roky (1946–1948) pracoval jako malíř porcelánu v závodě Epiag ve Staré Roli. V letech 1948–1953 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze modelování keramiky a porcelánu u profesora Otty Eckerta.
Po absolvování základní vojenské služby se přestěhoval do Mariánských lázní, kde měl provizorní ateliér a vyučoval do roku 1973 na místní LŠU. Na své chalupě v Pístově měl malou kovárnu, kde si vyráběl sochařská dláta, později i keramickou pec a slévárnu bronzu. Zemřel 23. dubna 2009 ve věku 80 let.
Vítězslav Eibl pracoval jako sochař v kameni, dřevě, bronzu a keramice. V 50. letech vytvořil komorní keramické plastiky (Dvě ženy, 1953) a sochy v kameni (Závodník, 1959, opuka) i bronzu. Koncem 60. a v 70. letech pracoval se dřevem (Zelené torzo, před 1971). Je autorem řady pomníků, pamětních desek a keramických reliéfů ve veřejném prostoru v oblasti Západních Čech.[1] Navrhl také některé ceny a medaile pro sportovní soutěže.
V posledních letech se věnoval portrétní tvorbě (Miroslav Horníček, Mariánské lázně). Pro Národní divadlo vytvořil bronzovou bustu Ladislava Peška.