V dnešním článku prozkoumáme vzrušující svět Víska (Višňová). Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost se ponoříme do všech aspektů souvisejících s tímto tématem, abychom pochopili jeho skutečný význam. V tomto směru zjistíme, jak se Víska (Višňová) vyvíjel v průběhu času, jak ovlivnil různé oblasti studia a jak nadále formuje náš způsob myšlení a jednání. Pomocí multidisciplinárního přístupu budeme analyzovat mnoho aspektů Víska (Višňová), abychom nabídli komplexní pohled na jeho význam v současné společnosti. Připravte se ponořit se do fascinující cesty po Víska (Višňová)!
Víska | |
---|---|
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Višňová |
Okres | Liberec |
Kraj | Liberecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 50°56′47″ s. š., 15°1′43″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 148 (2021)[1] |
Katastrální území | Víska u Frýdlantu (1,8 km²) |
PSČ | 464 01 |
Počet domů | 54 (2011)[2] |
![]() ![]() Víska | |
Další údaje | |
Kód části obce | 182583 |
Kód k. ú. | 782581 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
![]() | |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Víska (německy Dörfel) je vesnice, část obce Višňová v okrese Liberec. Nachází se asi 2,5 kilometru jižně od Višňové. Víska leží v katastrálním území Víska u Frýdlantu o rozloze 1,8 km².[3]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1454.[4]
Vesnice byla původně součástí Horní Lužice,[5] s níž připadla Sasku. Součástí Čech se stala roku 1848, kdy došlo k úpravě státních hranic a začlenění osady do katastrálního území Višňová.[6]
Na řece Smědé zde stával vodní mlýn. Podle některých pamětníků stával za budovou dnešního kulturního domu. Mlýn pravděpodobně vznikl v první polovině 17. století, neboť v Soupise poddaných podle víry z roku 1651 je zmiňován jako mlýn se dvěma stroji. Jedním z jeho posledních majitelů byl mlynář Grundmann. Voda mlýn poháněla do roku 1922. Toho roku místní mlynář přenechal vodní právo městu Frýdlantu, které vedle víseckého mlýna postavilo malou vodní elektrárnu, která je dosud v provozu. Místní mlynář za to pak mohl bezplatně odebírat elektrický proud, a proto se změnil i pohon mlýna (z vody na elektrickou energii). Po druhé světové válce však již mlýn nebyl v provozu, a tak se část jeho zařízení převezla do mlýna v blízkých Předláncích. K definitivní likvidaci došlo roku 1958, kdy vojáci dostali rozkaz strhnout všechna opuštěná a neobydlená stavení v okolí Višňové. Mezi ně patřil i v té době již polorozbořený mlýn ve Vísce.[7]